|
Post by James Rogers on Jul 17, 2017 19:06:46 GMT
Je jí vážně vděčný, že pochopila, že není dobré bavit se o jeho otci. Skutečně je to jeho velice neoblíbené téma a když ho někdo s ním spojuje, tak si vyslouží akorát jeho nepříjemnou stránku. A on nechce být zbytečně nepříjemný na hezkou holku. Zamyslí si nad tím, co říká. Možná má pravdu. Možná mu to Steve dělá naschvál, aby ho trochu srovnal. Někoho trénovat je zodpovědnost a řekněme si to na rovinu, James zodpovědností zrovna neoplývá. „Myslím, že to dělají naschvál nám oboum,“ zamračí se. Je známý fakt, že Coulson je velký fanda Steva. Takže není tak nepravděpodobné, že by se ti dva domluvili. A jak říká Lettie, tak z toho profitují všichni kromě nich. A nejhorší je, že se s tím nedá v podstatě nic dělat. On ji trénovat musí, jinak mu udělají ze života peklo a on se odsud nedostane. „Promiň. Na kartičky zrovna jsem nejsem,“ omluvně se na ni podívá, ale pak se ušklíbne. On a zaláskované kartičky na Valentýna? Nikdy. Leda by prohrál nějakou sázku. Nebo by se hodně opil. Nebo by to byl jen další jeho tah, jak dostat nějakou holku. Ale jinak by nikdy nic takového neudělal. Je to proti jeho přesvědčení, doslova se mu ten svátek hnusí. „On je jedním z těch, co schvalují mise. A mimojiné i máma. Takže pokud je naštvu, prostě mě škrtnou ze všech misí a já se odsud nedostanu. Nic jako dovlená tu v podstatě neexistuje. Není možnost, jak se odsud dostat, pokud se nejedná o misi, školu, vážné rodinné důvody či něco podobného,“ vysvětlí jí. Přeloženo pro něj. Jeho rodina je tady, na školu by se mohl vykašlat a mise mají pod palcem jeho milovaní rodiče, takže je prostě musí poslouchat a musí se pokoušet se Stevem vycházet, i když se mu to nelíbí. „Radši bych se porval se svou mámou než se domlouvat s ním.“ Ty jeho kecy jsou mnohem horší než jízdenka na ošetřovnu od mámy. Stevovi to nemá jak oplatit. Kdežto mámu občas dostane na ošetřovnu taky, když to oba přeženou. Přece jen bojovat umí a docela dobře. Jí se sice nerovná, ale je jí důstojným protivníkem. „Tak teď buď hodná holka a pojď za mnou do té vody,“ vybídne ji. Je ale připraven vylézt z vody a vážně ji tam hodit. Dokonce je připraven i na eventualitu, že ona začne utíkat. Zasměje se. „Musíš sem skočit, pak to budeš brát jako příjemné osvěžení.“ Nechápe lidi, co do vody lezou pomalu. Je to mnohem horší, než když do ní prostě skočí. Chvíli je to studené, ale člověk si během chvíle zvykne a vyhne se tak tomu odhodlávání ponořit do vody další část těla. „Neboj, dýchání z úst do úst mi jde perfektně,“ ujistí ji s úsměvem. Ví, že nic takového nebude třeba. Ta voda vážně není tak ledová, aby dostala šok. Pousměje se, když konečně skočí. „Pěkná šipka,“ pochválí ji. Možná ta holka nebude zas až takové beznadějné poleno. „No, když už jsme tu, tak bych tu chvíli zůstal a pak se můžeme jít osušit a zahřát ke mně,“ navrhne jí a hned začne přemýšlet, jak si ukrátit čas v jezeře. Samozřejmě ho začnou nejdřív napadat samé lumpárny, jako potápění, sundávání toho zbytku oblečení, co na sobě má. To zní opravdu lákavě. Navenek se však snaží nedat nic najevo. Připlave k ní, pokud před ním teda nezačne utíkat, to by pak byl následující program jasný, snažil by se ji chytit. Jestli mu ale neuplave pryč a zůstane hezky na místě, tak připlave až k ní. Ruce jí položí na boky. Nemůže mu tak odplavat, navíc ji kdykoliv může potopit. V neposlední řadě je to taková pojistka, kdyby snad Lettie napadlo něco zákeřného. Už se vybarvila jako podrazačka a provokatérka, takže by ho vůbec neudivilo, kdyby se pokusila potopit ona jeho. V tom případě by šla pod vodu s ním. „Co navrhuješ ty?“
|
|
|
Post by Scarlett Coulson on Jul 18, 2017 17:07:53 GMT
Celkem ji překvapilo, že s ní James souhlasí. Očekávala spíš něco ve stylu pasivně agresivní poznámky. Nejspíš to s ním vážně nebylo tak marné, jak to vypadalo ze začátku. Na druhou stranu si ale Lettie uvědomovala, že s ní souhlasí nejspíš jen proto, že to vrhalo špatný stín na Steva. Opět. Scarlett jenom podotkla, jak to vnímá, zatímco Rogers junior musel chytit šanci, kdy svého otce znovu pomluví. Už se jí na jazyk drala odpověď, ale na poslední chvíli si to rozmyslela. Ať už to bylo, jak chtělo, ani jeden z nich s tím nemohl nic udělat. „Nedělal jsi to ani ve škole? Náhodou si dovedu představit, jak tě na Valentýna Natasha vyparádila a poslala s kyticí.“ Aniž by se pokusila zůstat v klidu, škodolibě se zachechtala. Už jenom představa Jamese v miniaturním smokingu byla doslova k popukání. „Nás k tomu nutili učitelé. Myslím, že to dělali v rámci utužování vztahů. Toť k normálnímu životu venku. Netřeba podotýkat, že ty k tomu už využíváš jiné prostředky.“ Oplatila mu se stejným výrazem. Osobně byl pro Scarlett podobný svátek spíš utrpení. Alespoň do doby, než se dostala ze školy bezpečně domů, tam růžová srdíčka a nesmyslné řečičky neměly co dělat. Když byla starší, klidně by přísahala, že tátovi by nic takového nevadilo, jenže co se Cavalry týkalo… To by se dřív Hulk proměnil do malé myšky, než aby na valentýnskou atmosféru přistoupila. „Vážně to vypadá, jako by tě držel na vodítku. Jenom nevím, jestli se do vedení dostal z principu anebo proto, že je vážně tak dobrý. I když…“ na okamžik se dramaticky odmlčela. „Možná by ti to neuškodilo, kdybys zůstal jednou sedět na zadku. Třeba by se z tebe stal premiant. Potom bys nepotřeboval jezdit jen na mise, třeba by ti dávali i propustku, kdyby viděli, že se z tebe stává slušný hoch.“ Nemusela se na něj ani podívat, aby věděla, že ho to buď naštve anebo bude naprosto znechucený. Jenže komu není pomoci… Lettie to myslela jen a jen dobře. Nedovedla si tak dobře představit, jaké je to být na Jamesově místě, ale trochu se vžít dokázala. „Mohla bych se za tebe zkusit přimluvit. Možná to není všechno, ale když tě vychválím, jak úžasný jsi instruktor, tak na tebe nebudou tolik přísní. Mám pro to jedinou podmínku. Nic zlámaného.“ Navrhla mu schůdnou alternativu. Jejím uším to znělo daleko líp, než se kvůli malé prosbě dostat na ošetřovnu. Ať už by za to mohl kdokoliv. Jamesovi nejspíš nevadilo být zbitý jako pes, ale Lettie by se zhmožděninám, zlomeninám a podlitinám co nejraději vyhnula. „Nejradši bych tě poslala za Widow rovnou, když tě tak poslouchám. Jsi horší, než ruský lektor. Já totiž nemám kůži ledního medvěda. Na mě působí změna teplot daleko hůř.“ Vrhla po něm přísný pohled, aby jí nechal na pokoji. Ale než aby se nechala dál komandovat, radši skočila. Jindy by si s tím nedávala takovou práci, ale chtěla se před ním trochu vytáhnout. Při tréninku moc parády nenadělala, tak to musela dohnat jinde. Kromě toho šipka znamenala ne moc velkou pozornost, oproti pořádnému skoku. „Jsem upřímně ráda, že ses vyvaroval kritiky. Jinak bych tě tu asi musela nechat.“ Bez přemýšlení máchla rukou, aby James schytal spršku vody. O nic moc nešlo, stejně už měl vodu až v uších, soudě podle toho, jak předtím díky Lettie spadnul, ale neodolala. Ve vodě se cítila dobře. Dokonce tak moc, že ani nespěchala ven. Už si ani pořádně nepamatovala, kdy naposledy se ocitla někde jinde, než jen ve vaně. Bylo to nejen osvěžující, ale i příjemné. „Dobře, to nezní tak špatně. Pokud si u sebe neuděláš potopu.“ Se zákeřným úsměvem mu připomněla promočené kalhoty. Líbilo se jí, že na chvilku měla nad Rogersem juniorem navrch, ačkoliv to vážně netrvalo nijak moc dlouho. Ale účel to splnilo přesně, jak mělo. Jenom jí trochu mrzelo, že ho tím vyvedla z míry jen málo. „Co navrhuju já? Že bys ze mě měl rychle dát ruce pryč, jinak začnu křičet. A pokus o znásilnění ti moc nepřidá. Teď to tak nevypadá, ale umím být hodně přesvědčivá.“ Zamrkala na něj, aby vypadala tak nevinně, jak jenom to šlo. Asi vážně nastal čas juniorovi ukázat, že ne všechno záleží na svalech a umu boje. Ne, že by byla Scarlett až taková potvora, aby to udělala, ale kdyby nebylo nezbývalo nic jiného…. „Anebo si můžeme jít zaběhat. Třeba tě pak plno myšlenek přejde.“ Dodala sladce a potopila se. Chtěla docílit toho, aby ji James pustil a ona od něj tak mohla odplavat. Když už poškádlit, tak pořádně.
|
|
|
Post by James Rogers on Jul 22, 2017 20:21:33 GMT
„Ne, ani ve škole,“ zavrtí hlavou. Teď jí ještě bude muset vysvětlit, že Natasha rozhodně není ten typ matky, který by své dítě vypravil do školy s kyticí jen kvůli tomu, že je Valentýn. Byla to dobrá máma, to ano, ale zase neměla tolik času, aby to se starostí přeháněla. A to samé Matt, který musel stíhat žít dvojí život. Přes den právníkem a přes noc Daredevilem. „Natasha na tyto věci nebyla, neměla na to čas, navíc jí bylo jasné, že pokud mě vyparádí a pošle do školy s kyticí, tak kytice skončí v prvním koši, který uvidí a oblečení taky neskončí nejlíp,“ bílá košile a smoking, ideální oděv na hraní fotbalu, baseballu či jiného míčového sportu, při kterém se to oblečení zaručeně zašpiní a možná i zničí. „Tak to nás taky, ale většinou jsme volno v hodinách využili jiným způsobem než tvorbou valentýnek,“ ušklíbne se. Většinou učitelé trvali na tom, aby nějakou vytvořili, ale to jim zabralo pár minut a pak už se chtěli bavit jinak. Neměli to s nimi jednoduché, ani trochu. „Jo, drží, prý když jsem jeho syn, tak se tak mám i chovat,“ odfrkne si. Jako kdyby Stevovi nedocházelo, že tak to bude jen horší. Kdyby mu dal pokoj, tak by se choval slušeněji, ale takhle dělá na truc různé naschvály, kašle na tréninky a na hodiny, pořádá mejdany, zkrátka vše, proti čemu jeho otec stojí. „Ale mě nebaví jen sedět na zadku,“ je prvotřídní lenoch, dokázel by se válet v posteli ceclé dny, pěkně s flaškou a s počítačem plným her. Ale to se asi nepočítá jako sezení na zadku. „Propustku. To tak. Navíc, kde jsme? Ve škole? Abychom museli mít propustky podepsané od rodičů. Jsem dospělí, měl bych mít právo odejít, kdy se mi zlíbí,“ zamračí se. Sice stejně neví, co by dělal. Protože válet se v posteli může i tady a mejdany by ho po pár dnech přestali bavit, ale to je vedlejší. Šlo by o tu svobodu. O to, že by odsud mohl kdykoliv odejít a kdykoliv se zase vrátit. Podvědomě chápe, že to není možné. Že jediná cesta odsud je prostřednictvím letadla a že čím frekventovanější budou cesty mezi institutem a okolním světěm, tím větší je pravděpodobnost, že je tu objeví. „Jo, až na to že by ti nevěřili. Začali by se vrtat v tom, proč to o mně tvrdíš a zjistili by, že jim lžeš. A pak by to nebylo dobrý,“ samozřejmě, že by podezírali jeho, že ji zmanipuloval nebo dokonce svedl, aby ho chválila a oni mu tak dali pokoj. „A zlomeniny nebudeš mít ani tak. Nejspíš, pokud se nestane nějaká nehoda,“ vždycky se může něco pokazit. Může spadnout a něco si zlomit, nebo špatně praštit do pytle, později při cvičných soubojích mu může ujet ruka a on jí nechtěně něco zlomí. Ale úmyslně jí rozhodně nic lámat nebude a souboje nebudou tak tvrdé, aby se jí opravdu něco stalo. Zasměje se. „Nemůžu za to, že já jsem otužilý a ty potřebuješ mít vodu jak čaj,“ rýpne si do ní. „Proč bych tě měl kritizovat?“ ta šipka se jí povedla, netřeba do ní kvůli tomu rýpat. Ta sprška vody se mu ale nelíbí. Sice má vodu úplně všude kvůli nečekanému pádu do ní, ale nepotřebuje mít v očích ještě víc vody. Samozřejmě jí to zcela dětinsky vrátí a jeho sprška vody je trochu větší než ta její. Ale ona si začala. „To se kdyžtak vytře,“ ona by mu to mohla vytřít. Přece jen voda byl její nápad, to ona může za to, že má mokré i oblečení, tak pak by si po sobě měla taky uklidit. „Jaké znásilnění?“ zamračí se. Nechápe o čem to mluví. „Vždyť tě pouze držím, co na tom? nechápe, co jí vadí. Vždyť jí nic nedělá. Jen trošku provokuje. Navíc nikdo by jí ten pokus o znásilnění neuvěřil. Je schopen spousty věcí, ale znásilnění ne. „Klidně můžem, ale až uschnem. A některé myšlenky mě jen tak nepřejdou,“ jsou věci, na které bude myslet pořád. S povzdechem ji teda pustí a nechá ji se od něj vzdálit. „Co si nejdřív trochu zaplavat, když už jsme tady?“ narvhne jí. Z vody se mu ještě nechce, před chvílí sem vlezli a se sušením je moc práce na to, aby byl ochoten ve vodě strávit tak krátkou dobu. Navíc když by je přišel někdo zkontrolovat, tak plavání by se dalo považovat za kondiční trénink. Sice by musel vysvětlovat, proč plavou v jezeře, když tady mají bazény, ale určitě by to bylo lepší, než kdyby je Steve chytil, jak dělají kraviny ve vodě.
|
|
|
Post by Scarlett Coulson on Aug 12, 2017 10:44:47 GMT
Dobře, rozhodně nepočítala s tím, že by se Black Widow se svým dítětem až tak zatěžovala… tedy, pečovala o něj. To, co říkala, myslela napůl vážně a napůl žertem. Ale jak tak Jamese poslouchala, vážně si uvědomovala, že na stupnici od jedné do deseti ohledně normálního života zastával zhruba stupeň tři. No vážně, sama měla daleko normálnější život a jako dítě si jen málokdy uvědomila, že je u nich doma něco jinak, než v domácnostech jejích spolužáků. Ať už se to týkalo hloupého Valentýna nebo jiných svátků, kdy v jejím okolí kdokoli kladl důraz na mezilidské vztahy. Jenže s Jamesem bylo těžké najít nějaké téma, které by měli alespoň trochu společné. Proč vlastně začínala tuhle konverzaci? Nejspíš se snažila najít tu nejschůdnější cestu, aby mezeru mezi nimi nevyplňovalo jen Jamesovo nadšení týkající se zatažení Scarlett do postele. Bohužel, žalostně selhala. „Někdy je méně více. V tvém případě je to méně akce,“ zamumlala jen tak, aby mu ukázala, že s ním nesouhlasí, ačkoliv to byl předem prohraný souboj. Rogers junior byl daleko horší, než kdejaký zatvrzelý Rus a to Lettie nechtěla ani pomyslet na to, že kdyby se ho pokusila opít, aby měl pozitivnější pohled na věc, nejspíš by se jí to ani nepovedlo a to hned ze dvou důvodů. Číslo jedna – jí stačilo napít se párkrát a už všechno viděla růžově. Číslo dvě – jestli zdědil James Stevovu toleranci vůči alkoholu, ani nemělo cenu se vůbec snažit. Byla by to jen další marná snaha. „Ale zjevně to právo nemáš. Dalo by se potom diskutovat, jestli jsi ve škole nebo ve vězení.“ Klidně by se zapřísáhla, že viděla, jak Jamesovi na okamžik na čele začala pulzovat žíla od potlačovaného vzteku. Snad se i uměl dobře ovládat, ale ne vždycky. Určitě na tom potřeboval ještě zapracovat. „Co tě vede k myšlence, že bych lhala? Třeba bych říkala pravdu. Jde jenom o osobní pocit. Když uvěříš vlastní lži, uvěří jí ji ostatní, protože se de facto stává pravdou. Vlastně, každé tvrzení je pravda, jenom má každý tu svoji.“ Ani nečekala, že by James pochopil, co tím myslí. Během té chvíle, co pobýval v její přítomnosti, se vybarvil dost jasně. Přemýšlení a hlubší zamýšlení se nad něčím, to nebyla jeho silná stránka. V jiném případě by to Scarlett považovala i za roztomilé, protože jí jeho celkem dětské vnímání světa tak občas i přišlo, na druhou stranu to ale mohlo být i k vzteku. Hodně moc k vzteku. „Nehody se stávají, to je pravda. V mém případě až moc často.“ Pohled jí na okamžik střelil k poraněnému zápěstí. Dalo se jen těžko říct, co by to mohlo být příště. Samozřejmě, že si Scarlett přála, aby každý trénink proběhl bez újmy na zdraví… přinejmenším na jejím zdraví, ale vzhledem k tomu, že byla v tomhle ohledu dost nezkušená, musela s nějakou tou bolístkou počítat. Nezbývalo jí nic jiného než doufat, že jí prozatím budou všichni alespoň trochu šetřit. „Děláš ze sebe až moc neporazitelného protivníka,“ shrnula to, když se dostala do vody. Hned toho využila, ale když jí James oplatil stejným způsobem její vodní útok, zašklebila se a zuřivě zamrkala, aby dostala vodu z očí. Znovu si ale nezačala, jinak by se mohli takhle pošťuchovat donekonečna. „Netušila jsem, že jsi tak pořádkumilovný…“ poznamenala jen tak mimochodem. Koutek úst jí přitom ale zacukal. Jen představa, jak bere James do ruky hadr, aby mohl setřít případnou louži, byla víc než k popukání. Naštěstí ale Lettie udržela alespoň tak nějak vážnou tvář. Nemohla se začít smát, ještě by ji Rogers junior stáhnul pod vodu. A víc vody už nepotřebovala, byla maximálně spokojená s tím, jak je to teď, tedy až na pár maličkostí. „Dobře, očividně jsem se nevyjádřila dost jasně, ale ty ruce bys měl dát pryč. Nebo ti musím stanovit hranice, které není dobré přecházet?“ povytáhla obočí. Měla z toho ponaučení – rozhodně nechodit na Jamese s podobnými vtípky, protože je nepochopí. A následné vysvětlování neměla Scarlett zapotřebí. Vyčkala chvilku, aby si vyslechla Jamesovu odpověď a s pocitem zadostiučinění zmizela pod hladinou. Vynořila se o kousek dál s poťouchlým výrazem na tváři. „Dobře, dáme si několik koleček, ale potom půjdu k sobě. Na dnešní den bylo Jamese Rogerse víc, než je zdrávo.“ Mrkla na něj, a aniž by mu dala jakékoliv znamení, pustila se pomalým tempem od něj. Nejspíš by nepotřebovala držet tempo šneka, protože po fyzické stránce na tom byl líp, ale ještě by to bral jako další výzvu. Ale vzhledem k tomu, jak se alkoholové opojení odplavovalo, Scarlett docházelo, jaká je tohle hloupost. Nemohla se nechat vyhodit, ba dokonce ani nechtěla trest, kdyby je někdo našel. Za to jí James doopravdy nestál. A narovinu to před ním přiznávat nechtěla. Když ji dohnal, trochu tempo zvýšila, ale nic neřekla. Jen si vychutnávala chvilku, kdy byla ve vodě. Plávání byl příjemný sport, když se to nepřehánělo. Dopřála si tak několik pomyslných koleček, než se dostala zpátky ke břehu, kde nechala oblečení. Bezmyšlenkovitě ho na sebe natáhla a krátce Jamesovi zasalutovala, aby ho mohla naposledy alespoň trochu popíchnout. „Uvidíme se na dalším tréninku, předpokládám. Do té doby si o mě nech zdát sladké sny,“ rozloučila se a vydala se ke svému pokoji. Cestou se ještě jednou ohlédla s letmým úsměvem na rtech. Když to shrnula kolem a kolem, nebylo to s ním tak zlé. Dokonce i ruka už jí tolik nebolela, zázračná mast zjevně účinkovala i přes to, že Scarlett strávila nemalou chvíli ve vodě. Teď si ale nepřála víc, než jen čisté suché oblečení a svojí postel. Musela si přece jen šetřit síly i n další den, protože kdoví, co dalšího ji čekalo.
|
|
|
Post by James Rogers on Sept 17, 2017 21:33:41 GMT
Čekal ještě nějaké vyjádření ohledně jeho matky. Nestává se totiž moc často, aby Lettie došla řeč, alespoň nabyl ten dojem za tu dobu co ji zná, tedy za těch ani ne pár hodin. Každopádně mu ani trochu nevadí, že už se nevrtá v jeho rodinném životě v dětství. Není to jeho úplně oblíbené, protože si uvědomuje, že jeho dětství nebylo ani zdaleka normální a přišel o spoustu věcí, které měl jako dítě zažít. Například nikdy nebyl s rodiči na dovolené. Nebyl na to čas, jeho rodiče vždycky museli být po ruce, kdyby nastala nějaká krize. Takže nikdy nevytáhl paty ze Států, pokud nepočítá pobyt v této díře, což opravdu není žádná výhra. „Nepotřebuju moc akce, jen nějakou akci. Jsem tu zavřený už příliš dlouho a akorát se dívám, jak ostatní jezdí na mise,“ ona je tu teprve chvíli, takže se neumí vžít do jeho role. Ale určitě přijde moment, kdy bude žebrat, aby ji vzali někam s sebou, protože zkrátka bude chtít zase vidět civilizaci. Tohle místo vypadá perfektně, opravdu se snažili, aby tu měli nějaké vyžití ve volném čase, aby jim tu nic nechybělo. Akorát když je tu člověk delší dobu, tak už nevídá nikoho nového a začne se mu stýskat po ruchu města. Troubící auta, nadávající řidiči, zvuky ulice, davy lidí... „Rozhodně to druhé,“ ušklíbne se. „Ale ty jsi v něm taky,“ však ona si to za chvíli uvědomí. „Uvidíš, že zanedlouho ti toto místo začne lézt na nervy a ty se taky budeš chtít aspoň na chvíli dostat pryč odsud, do města, někam mezi lidi,“ sdělí jí nedávné myšlenky. „Protože by ti v první řadě nikdo nevěřil, že je to opravdu tvůj osobní pocit. Steve by nevěřil, že jsem na tebe nic nezkoušel a nejspíš by ani nevěřil tomu, že jsme opravdu poctivě trénovali. Máma, té se lhát nedá a nejspíš by si myslela něco podobného jako Steve. A pak je tu ještě Matt. Tomu se už vůbec nedá lhát, slyší tlukot tvého srdce, takže pozná, jestli mluvíš pravdu nebo jestli něco skrýváš,“ vysvětlí jí. Zhruba chápe, co tím myslí, ale tady není v přítomnosti normálních lidí, aby se nechali tak snadno obelstít. Jsou trénovaní v tom, aby poznali, jestli někdo mluví pravdu nebo ne. A taky ho znají až moc dobře na to, aby jí něco takového uvěřili. Skutečně totiž pochybuje o tom, že s ním bude Lettie nadmíru spokojená. Navíc to není všechno. Ona spokojená být může, což možná i bude, pokud ji on bude šetřit, ale pak nebudou spokojení oni a prohlásí, že její trénink flákal. „Budu se snažit, aby už žádná nehoda nebyla,“ pro své vlastní dobro. Neměli by radost, kdyby zmrzačil Coulsonovu dceru. „Ale ty mě budeš muset poslouchat,“ zcela nezdvořile přitom na ni ukázal prstem, aby zdůraznil to ty. Ale to zápěstí byla její chyba. On jí ukázal, jak do toho pytle má bouchat, aby si nic neudělala. „Já ze sebe vůbec nic nedělám,“ zamračí se. Svou samolibou stránku zatím docela brzdí, takže pokud jí teď přijde, že ze sebe dělá neporazitelného protivníka, tak by ho zajímalo, co bude říkat potom. Zasměje se. „No tak, teď jsi mi to měla vrátit. S tebou není vůbec žádná sranda,“ zakroutí nad ní hlavou. Takto to hned vzdát. On doufal v pořádnou vodní bitvu, ne jenom cákání, ale i oboustranné pokusy dostat toho druhého pod vodu. A místo toho se ona zachová tak příšerně dospěle. „Špatně jsem se vyjádřil. Tím se uklidí, jsem měl na mysli, že to ty to uklidíš,“ zcela dětinsky na ni vyplázne jazyk a nezapomene vzápětí ani na úšklebek. Ale něco takového od něj mohla čekat. Klidně jí i vysvětlí, proč by to měla být zrovna ona, pokud se ho zeptá. „Fajn, fajn, ty taky naděláš,“ povzdechne si nad ní a dá teda ty ruce pryč, přičemž je teatrálně zvedne na chvíli nad hlavu. Rozhlíží se kolem sebe a čeká, kde se vynoří. „Co ten výraz?“ pousměje se, když se Lettie vynoří. „Já teda Scarlett Coulson ještě dost nemám, ale jak chceš, jen pár koleček,“ dá jí trochu náskok a pak plave za ní. Snaží se jí přimět trošku zrychlit, protože to tempo je opravdu hodně pomalé. Zároveň ale není ani nijak extrémně rychlé, s tím zápěstím se jí totiž nemusí plavat úplně nejlíp a on dokonce na něco takového bere ohled. Dají si spolu několik koleček a pak už vylezou z vodu. Tomu zasalutování se jen ušklíbne, ona ho asi nikdy nepřestane popichovat. „Určitě nechám. Ty o mně taky a pokud ti nebudou stačit sny, tak se klidně zastav ještě před tréninkem,“ on si také není schopen odpustit drobné rýpnutí. Udiví ho ten letmý úsměv, když se za ním ještě ohlédne. Možná neudělal tak mizerný dojem a má šanci ji dostat. O tom přemýšlí cestou na svůj pokoj. Oblečení má hozené přes rameno. Nechtělo se mu oblékat na mokré tělo.
|
|