|
Post by James Rogers on Mar 20, 2017 21:27:51 GMT
Neubrání se úsměvu, když jí dojdou slova. Až doposud měla na vše odpověď, ale tímto svým proslovem, ve kterém dal dost dobře najevo, jaké jsou jeho pocity vůči jeho otci, jí zjevně naprosto vyrazil dech. „Navíc jsem s ním stejně moc času netrávil, brzy jsme se odstěhovali k Mattovi,“ doplní ještě další důvod, proč je jeho vztah k otic takový jaký je. I když, kdyby s ním musel být v období puberty, tak by to asi bylo ještě mnohem horší. „Spánek je fajn, ale sklenka něčeho dobrého a sex, to je ten nejlepší relax. Když jsi ta vědkyně, tak bys měla vědět, že se při sexu vylučuje spousta hormonů, díky kterým se člověk cítí dobře,“ oxytocin a ještě pár další, ale ten jeidný si pamatuje. Každopádně ví, že příroda to zařídila tak, aby byl sex mimořádně příjemnou činností a lidé tak měli zájem se rozmnožovat. „Právě u nás je důležité užívat si života dokud to jde a nedržet se zpět,“ taková je aspoň jeho filozofie, jeho a vlastně spousty dalších, co jsou tady. Kdykoliv na ně můžou zaútočit a spoustu z nich připravit o život, takže je důležité, aby ten život za něco stál, když je tu takové riziko. Jak řekla Scarlett, kterýkoliv den může být jejich poslední. „Tak to jsi udělala velkou chybu. Na to, že ses snažila žít normálně, jsi toho teda moc nezažila,“ ušklíbne se na ni. Zdá se mu, že ji někdy bude muset vytáhnout do kotelny. Sice je to takové dost umělé prostředí na pařbu, ale lepší než nic. „A právě proto bys měla pořádně trénovat,“ neexistuje horší pocit než bezmoc, naprostá neschopnost se bránit a také bránit lidi ve svém okolí. „Zapomenuto,“ pouze nechce, aby mu tak říkala, nic jiného v tom není. Ale on si v takových osloveních nelibuje a navíc mu to znělo tak nějak ironicky. „Dobře, pak ti teda chybí i ta trpělivost se učit a dřít na sobě,“ výsledky se zkrátka nedostaví ihned. Jsou takoví jedinci, kteří mají pro danou věc nadání a tak nemusí nic moc dělat a jde jim to, ale pokud člověk dře, tak se jim může vyrovnat a ve finále být i lepší. „Měla bys, byla ba jí škoda,“ ušklíbne se na ni. Pozoruje ji, jak boxuje. A nejvhodnější přiorvnání, které ho napadá je, jako holka. „Neboj se toho, ten pytel tě nekousne ani tě nepraští zpět a drž ty ruce nahoře,“ napomene ji, ale nezní nijak káravě nebo tak, že by si o ní myslel, že je naprosto neschopná. Prostě ji jenom upozorňuje na to, co dělá špatně.
|
|
|
Post by Scarlett Coulson on Mar 20, 2017 22:43:14 GMT
Co jiného jí zbylo, než si jen povzdechnout. Znala několik rodin s problematickými vztahy mezi rodiči, jenže to byli… normální lidé. Jak to asi muselo vypadat v domácnosti, kde si nesedli dva superhrdinové? Anebo superhrdina a jeho syn. Stejně Scarlett zaráželo, že má James na Steva alergii, když se na veřejnosti prezentoval jako rozumný muž, alespoň dokud si nevzal něco do hlavy. Právě kvůli tomu ji i napadlo, jestli na vině nebude náhodou tvrdohlavost. Steve uměl být tvrdohlavý a co teprve Natasha, které v žilách kolovala ruská neoblomnost. Potom se jeden nemohl divit, že se navzájem nemohli vystát. Nikoho stejně soudit nemohla, s povahou šlo vždycky dělat jen velice málo. „Nejsem vědkyně. Jenom jsem absolvovala pár hodin různých… lekcí.“ Opravila ho. Kdyby to dokázala uhrát na vysoké IQ a technické schopnosti, rozhodně by se teď nenacházela v tělocvičně a nehodlala si mordovat tělo. Od rána do večera by zkoumala ve své laboratoři a dělala si starost nanejvýš s tím, že se jí pod ruce dostalo něco mimo její chápání. Jenže bohužel, realita byla dost odlišná. „Vím, co se s lidským tělem děje, když jde o sex. Je to celkem zajímavý biologický proces. Ale pokud ti záleží na hormonech štěstí, zkus víc sportovat. Třeba by ti endorfiny přišly vhod.“ Zamyslela se nad tím, kdy přesně se stalo, že se začaly bavit o takových věcech. Na Jamese to znělo až moc odborně, ale čemu se divila, když šlo o jeho pravděpodobně nejoblíbenější činnost. Hlavou jí probleskla otázka, kolik holek mu asi prošlo postelí, ale hned podobné myšlenky zahnala. Raději to ani vědět nechtěla. „Umím si užívat i jinak. Nepotřebuju k tomu nutně někoho jiného. Ať už kluky nebo holky.“ Škádlivě se na něj podívala. Jenom žertovala, ale proč jejich soukromou konverzaci trochu neopepřit. Nikdo další v tělocvičně nebyl, aby začal šířit drby. Někteří kadeti měli nadprůměrné IQ nebo jiné benefity, přesto je to neodradilo od toho, aby vytvořily kdejakou nesmyslnou pravdu. „Nemůžeš vědět, co všechno jsem dělala a na co jsem si troufla. Třeba mi vyhovovalo žít v ústraní. Nemohla jsem na sebe přece hned upoutat pozornost.“ Připomněla si, že má v pokoji řádně schované dokumenty, s jejím alias. Jak jí jen Zoey chyběla. Pořád doufala, že ještě někdy svojí druhou identitu využije. Dalo práci jí vytvořit a tak nějak si k ní našla i citovou vazbu. Ráda by se k tomu bezstarostnému životu zase vrátila. „A co děláme teď?“ povytáhla obočí. Ale usmála se na něj, úplně poprvé od chvíle, kdy vešla dovnitř. Zazubila se na něj, jako by právě řekla něco velice vtipného. Sice nevěděla, jestli se smát nebo plakat nad tím, že James vážně ještě pořád netušil, do čeho ho to se Scarlett namočili, ale rozhodně mu to zatím říkat nechtěla. Určitě by se nevyděsil, ale proč by mu kazila překvapení. „Vinna ve všech ohledech. Když vidím, že mi to nejde, nejdu do toho. Svým způsobem se jedná o pud sebezáchovy. Doteď jsem si venku vystačila s pepřákem a dobře mířeným kopancem.“ Prohodila ledabyle, jako by se jí to stávalo obden. Ale kdyby jí chtěl někdo na ulici přepadnout, asi jen ztěží by mu nahnala strach tím, že by na něj křičela, že je dcera Phila Coulsona a Melindy May. Zlodějíčky něco takového moc nezajímalo. „Slyšela jsem, že jizvy jsou sexy. A když ne, tak máš alespoň historku k vyprávění. Mělo by se to zařadit do špionských taktik. V případě ohrožení upovídat nepřítele k smrti. Nebo ke spánku, kdyby sis neliboval v drastických řešeních. A kdo by zrovna mně ničil obličej, když se na něj tak hezky dívá.“ Sladce se usmála. Pravdou bohužel bylo, že zlomený nos dokázal nejen pořádně zaskočit, nýbrž i zpomalit. Ne, že by si Scarlett na svém vzhledu moc zakládala, ale křivý nos by se jí určitě nelíbil. „Neříkal jsi náhodou, že ruce nahoře jsou obrana proti útoku? A teď tvrdíš, že mi to ten pytel nevrátí?“ Otočila na něj obličej a ušklíbla se. Potom se znovu soustředila na pytel a praštila do něj vší silou. Ani ne tak kvůli tomu, že by byla vzteklá, jenom to chtěla udělat. Kdyby nad tím trochu zapřemýšlela, došlo by jí, že to není nejlepší nápad a taky, že nebyl. Rukou jí projela bolest, až z toho zaklela. Rusky, protože v tom jazyce nebyla šance poznat, kdy vypustila z úst kompliment a kdy naopak. Taky si přitáhla bolavou dlaň k tělu, jako by jí pytel kousnul. Asi to chtělo menší pauzu.
|
|
|
Post by James Rogers on Mar 21, 2017 20:59:08 GMT
Má jediné štěstí, že už o jeho otci nemluví. Kdyby začala vykládat, že nechápe, co proti němu má a jak je Steve skvělý, tak by ji nezachránil ani vzhled od jeho hněvu, který by se projevil mnohem tvrdšími tréninky. Zkrátka by jí udělal ze života peklo a z každého tréninku by se vracela s nemalým množstvím modřin. „Myslím, že přezdívka vědkyně ti už u mě asi zůstane, když budeš hodná, tak ti budu říkat sexy vědkyně,“ ušklíbne se na ni. Je mu fuk, že není vědkyně, očividně k vědě tíhne mnohem víc a tak je to vědkyně. Neví, jak je dobrá nebo ne, ale je si téměř jistý, že kdyby na sobě pořádně pracovala, tak by tou vědkyní klidně být mohla. A on by se s ní potom tady nemusel otravovat. To by byla idylka. „To je dobře, že to víš. A víš to z vlastní zkušenosti a nebo pouze z doslechu?“ zeptá se jí naprosto bezostyšně. Je šíleně drzý a něco jako soukromí mu moc neříká. Je schopný se zeptat na vše, z obou důvodů - zajímá ho to a je to jeho způsob, jak do lidí rýpat. Bedlivě ji pozoruje, i řeč těla by mu mohla dát pravdivou odpověď. Takový ruměnec by například mluvil za vše. „Myslím, že sportuju víc než dost,“ je sice strašný lenoch, ale dvě nebo i více hodin v posilovně je celkem běžná část jeho dne. Do toho ještě tréninky, občas si jde zaplavat nebo zaběhat a pokud slyší, že jde někdo hrát fotbal nebo jiný týmový sport, tak tím také nepohrdne. „Holky nebo kluky?“ zopakuje po ní s nevěřícným úsměvem. Ta holka se fakt nezdá. „Mám to brát tak, že máš zájem o obojí?“ bylo by pro něj velký zklámaním, kdyby měla třeba zájem pouze o holky. „To samozřejmě nevím, ale přijde mi, že ses držela dost zpátky,“ on by se zpátky rozhodně nedržel. Bylo by mu fuk, že si ho ostatní budou všímat. Stejně by ho časem někdo našel, takže by si chtěl dobu než se tak stane pořádně užít a ne se furt ohlížet a dávat si pozor, to pak vůbec není ono. „Jeden trénink tě nevytrhne,“ odvětí. A také se na ni usměje. Zdá se mu, že počáteční rozepře je zapomenuta. „To je ale chyba, nesmíš se tak brzo vzdávat, je třeba to zkoušet, pořád dokola,“ ani si neuvědomuje, že zní trochu jako svůj otec, ale on zastává dost podobnou filozofii a vlastně jen díky ní je tím, kým je. „Tak tady většina lidí použije tvůj vlastní pepřák proti tobě a z dobře mířeného kopance se stane zlomená noha,“ je tu hodně takových, co se nedrží zpět a nedělá jim problém dostat někoho na marodku s nějakou tou zlomeninou nebo třeba otřesem mozku. „Ale ne na holkách a rozhodně ne na pěkných tvářičkách,“ k ní by se jizva nehodila. Je pár holek, na kterých jizva vypadá dobře, ale Scarlett mezi ně rozhodně nepatří. Protočí nad ní oči. Ona furt musí mít nějaké připomínky. „Říkal a za obojím si stojím, ten pytel ti sice neublíží, ale je potřeba, aby ses naučila mít ruce nahoře, když se jednou něco naučíš špatně, je pak těžké se to zase odnaučit, takže ruce drž nahoře,“ neubrání se úsměvu, když konečně praští do pytle silněji, ale skončí to bolestí ruky a ruskou nadávkou, které samozřejmě rozumí. Rusky jí řekne, že před ním klidně může nadávat i anglicky, že není svůj otec, aby ji kvůli tomu napomínal. „Zápěstí,“ títmo jediným slovem jí řekne, kde byla chyba. Kdyby měla správně zafixované zápěstí, tak jí to nebolí.
|
|
|
Post by Scarlett Coulson on Mar 22, 2017 8:38:31 GMT
trávili spolu nanejvýš deset minut a on už se opovážil dávat jí přezdívku. Na jednu stranu se jí to líbilo, protože to vyznívalo tak, že je vážně chytrá, ale jinak moc nadšená nebyla. Myslela si, že už se na sebe přestanou šklebit jako malé školačky, jenže tohle se bez šklebivé grimasy neobešlo. Rozhodně ne z její strany. "Co mi říkat prostě Scarlett, minikapitáne?" zaprotestovala útočíc na jeho slabé místo. Když chtěla, uměla si dupnout. Jako třeba teď, i když tím mohla Jamese rozpálit doběla. Nebyl její problém, že měl s otcem tak špatný vztah, že mu vadila sebemenší zmínka týkající se zrovna jeho. "Jsou na to studie. Vlastně je jich na to víc než dost. Nejspíš i vědci nejradši zkoumají, jak nejsnáz zachovat lidstvo." Vědoucně se na něj podívala. Chtěla se tak vyhnout tématu - kdy, kde a s kým. Brala otevřený rozhovor, ale jen do určité míry. Jamesovi možná nevadilo mluvit o svém osobním životě, ale Scarlett by si přece jen ráda nechala něco pro sebe. Na jeho připomínku o pohybu jen pokrčila rameny. Co se jí týkalo, radši si vzala kousek čokolády, než aby nechala plíce desert za zbytkem těla. Účinek byl naprosto stejný. "Vlastně mám zájem jen o kluky. S holkou jsem to zkusila jen jednou. Prohrála jsem sázku. A dost brzy jsem zjistila, že takové zkušenosti moc nepotřebuju." Věděla, že se nad tím pozastaví. "A ty máš nějaké zajímavé zážitky..?" povytáhla obočí. Celkem jí to zajímalo, protože bylo prakticky vyloučené, aby byl James ve volném čase hotový andílek. Navíc i tak by se od Steva ještě víc odlišil. Zatímco Cap se jevil jako muž věrný až za hrob, Jamesovi rostly na hlavě pomyslné růžky. "Jen jsem nevymetala bary od rána do večera. A nechodila jsem do fitka, na to už mi nezbyl čas. Ale hrála jsem s pár lidma na kytaru, když to šlo. Přišlo mi to jako daleko lépe strávený čas, než abych vysedávala se lahví whisky." Bylo to dost divné, ale přišlo jí to jako první den ve škole, kdy se musela představit a říct něco o sobě. I když teď spíš povídala o někom jiném. Trochu ji děsilo, jak moc dlouho už se to zdálo být. A tipovala, že dokud sama nevyrazí do terénu, nic se na tom nezmění. Trochu to bylo k vzteku. "Nemám na to trpělivost. Radši se věnuju tomu, o čem vím, že se v tom neutopím. Dobře, asi bych se měla trápit, že jsem schopná ledatak utéct, ale je to pro mě dost těžký. Tobě to jde, jenž u mě to vypadá, že holt nemám potřebné předpoklady. Buď rád, že tě nedonutili učit mě střílet." Podívala se na něj přesvědčujícím pohledem. Tušila, co by jí na to mohl říct a doufala, že to neudělá. Na tohle se mohl vymluvit každý, jenže u Scarlett šlo o tvrdou realitu. Jestli jí jen zrazoval její styl uvažování a přemýšlení, nevěděla, jak to změnit. "Chápu. Drž ruce nahoře a vyhneš se jizvě v obličeji. Určitě je mnohem praktičtější nechat si zlomit žebra." Na okamžik zauvažovala, že by se pokusila praštit Jamese, ale pokud ho trénovali od malička, musel mít dost vytříbené reflexy. Zvládl by Scarlett zastavit, ani by nemrkl. A tak to namísto něj schytal pytel. A přirozeně Scarlettina ruka. "Dobře, pro příště budu mluvit čínsky, na to mi snad nic neřekneš." Cítila, jak jí rudnou tváře. Ruka ji vážně bolela, ale pochybovala, že se stalo něco vážného. Proto zkusila ten velice nepříjemný pocit spolknout a pokračovat. Zvládla ale jen pár dalších ran, než to vzdala.
|
|
|
Post by James Rogers on Mar 22, 2017 20:56:19 GMT
Probodne ji pohledem. To opravdu neměla. Nedělá mu problém snést srandu ne jeho účet, ale nazvat ho minikápitem, to už je příliš. „Uvědomuješ si, že bych ti za tohle mohl udělat ze života peklo?“ skutečně by mohl pokud by chtěl. Nikdo by mu nevyčítal, kdyby se z jeho tréninků vracela naprosto vyřízená a třeba i s modřinami. Chce to mít ale až jako tu krajní možnost, není to hajzl, aby si na ní vybíjel vztek kvůli tomu, že mu jednou řekla tak, jak opravdu neměla. „Takže žádné zkušenosti?“ zeptá se udiveně, nezdá se mu, že by ještě nikdy nikoho neměla, což se mu vzápětí i potvrdí. „Ty jsi opravdu samé překvapení, Scarlett. Ale těší mě, že se zajímáš pouze o kluky,“ pro něj je to nejvýhodnější možnost. Má u ní šanci a nebude tak velká konkurence. I když zase na druhou stranu, kdyby měla zájem i holky, tak by třeba nebyl zas až takový problém přemluvit ji do trojky. „Překvapivě žádné zajímavé žážitky. S klukem bych do toho opravdu nikdy nešel a co se týká trojky, tak tu jsem ještě bohužel nezažil, nechce se mu jí vykládat, na jakých místech to už dělal. I když by se některá místa dala zajisté považovat za zajímavý zážitek. Přece jí ale na sebe nepráskne všechno tak rychle. „Na jakou kytaru hraješ? A co zpívat, umíš?“ hudba je něco, co ho také zajímá. „Já hraju na bicí,“ vysvětlí jí svůj zájem o to, že na něco hraje. „To je ale škoda, ochuzuješ se tak o spoustu možností,“ jemu také hned nešlo hned, ale nevzdal se, pracoval na tom a teď s tím nemá sebemenší potíže. „Na střelbu máš někoho jiného, akorát si teď nevybavuju koho,“ viděl by to však na někoho z agentů, ti většinou vyučují střelbu. Pokud bude mít štěstí, tak dostane Nat nebo Buckyho. Sice ho taky moc nemusí, ale jeho schopnosti jsou hodny ocenění. „Rána do žeber bolí, ale nevyřadí tě tak rychle, jak rána do hlavy. Ideální stav však je nenechat se praštit nikam,“ hlava je však to nejdůležitější místo, které potřebuje chránit. Ozvlášť při boji s někým, kdo má opravdu velkou sílu, tak mnohdy stačí jedna rána do hlavy a rázem je po boji. „Máš pravdu, čínsky neumím,“ nikdy nebyl moc talent na jazyky. Rusky umí vlastně pouze díky mámě. A ještě umí trochu španělsky, tímto jazykem ho učil Matt, ale to, co mu utkvělo v paměti, jsou pouze základy. „Ukaž mi tu ruku,“ požádá ji, když vidí, že už není schopna dál pokračovat. V rychlosti ji zkontroluje, ale neřekl by, že je to něco vážného, nejspíš pouze naraženina. „Zajdi si s tím na oštřovnu, tam ti dají něco, po čem ta bolest rychle přejde,“
|
|
|
Post by Scarlett Coulson on Mar 23, 2017 19:13:52 GMT
A už v toho zase byli. James zase pouštěl hrůzu. Nebo se o to pokoušel. Nevypadal tak naštvaně, jak Scarlett myslela, že bude, ale jeho chování mluvilo samo za sebe. Nemusel to anv potvrzovat slovy. Ještě jeden u něco podobného a ze Scarlett bude chodící mrtvola. A copak si dost zranění už neužila? Dost bylo bolísek, když byla ještě dítě. "Je to jedna. Slibuju, že tohle bylo naposledy, ale z tvých úst chci slyšet jen svoje jméno, dobře? Nestojím o to, abych během pár dní přišla ke zlomenině." Se sádrou by jí to už vůbec neslušelo, ani kdyby jí vylepšila párem kreseb. Sice by dostala pauzu, jenže potom by mohla začít úplně od začátku. Rodiče by moc radosti neměli. A Scarlett je znovu zklamat nechtěla, hlavně otce ne. Věřil v ní ještě víc, než Melinda. "Vypadám snad, že jsem bez zkušeností? Jenom jsem řekla, že jsou na to studie. Snadno je dohledáš, jestli mi nevěříš." Celkem jí tím pobavil. Až takový podiv nečekala. Vsadila by se, že jemu postelí prošly tucty holek. "Já jsem samé překvapení? Říká ten, co myslí na trojku." Naklonila hlavu zlehla na levou stranu pohledem ho sjela od hlavy až k patě. Teď se trochu divila ona. Kdyby to někomu navrhl, holky by se určitě mohly utlouct, aby mu jeho přání splnily. Nebo že by s něžným pohlavím přece jen nebyl takový drsňák? Jestli se z nich stanou přátelé, bude to z něj muset dostat, to si umanula. "Elektrickou zrovna moc nemusím. V pokoji mám klasickou, v černé barvě. A na můj zpěv si zatím nikdo nestěžoval, takže to asi nebude taková hrůza," uchechtla se. Pravdou bylo, že radši hrála, než zpívala, ačkoliv měla ještě co zdokonalovat. Jenže brnkání jí vždycky umělo přivést na jiné myšlenky a nikdy by se ho nevzdala. "Někdy to můžeme dát do kupy," navrhla vesele. Chtělo by to ještě někoho, ale prozatím o nikom nevěděla. Každopádně se radovala, že má s Jamesem něco společného. "Asi bysme se o tom bavit neměli. Každý máme úplně jiný pohled na věc a nikam by to nevedlo." Nechtěla na něj být protivná nebo něco takového, tak to raději utnula. Nemělo smysl začít se dohadovat kvůli tak bezvýznamné věci, alespoň pro ni. "Promiň, asi tě teď zklamu, ale sotva si zvládnu bránit obličej. Budeme si muset počkat, než se to zlepší. Nebo budeme tréninky bojkotovat a každý si půjdeme po svém."Vážně to myslela jen napůl, ale zase tak špatný nápad to nebyl. Jenom by z toho měli průšvih. James by se z toho nejspíš dokázal vymluvit, ale Scarlett ne. Už dávno u ní přestal zabírat andílskovsky nevinný úsměv. A kdoví, koho horšího by potom dostala místo Rogerse juniora. Nemusela by to rozdýchat, doslova. "Alespoň v něčem mám jasnou převahu. Jazyky mi šly už od mala. Něco mě naučili rodiče, něco škola a zbytek samostudium. Nejsem zas tak ztracený případ. Nejsem nejchytřejší, ani nejobratnější, ale domluvím se. Někdy je to k nezaplacení." Za jiných okolností by se na něj usmála, ale teď se radši kousala do spodního rtu, aby jí kvůli bolavé ruce nezačaly slzet oči. Poslušně ji natáhla k Jamesovi a čekala na jeho verdikt. "Nepůjdu s tím nikam. Jen vymysli něco, co nebude zahrnovat boxování." Nechtěla před ním vypadat slabě a zranitelně, proto hrdě odmítla. Doufala, že to během chvilky přejde, ale stejně si ruce od pásek osvobozovala co nejopatrněji. Ale ošetřovna? Nepřipadalo v úvahu. Musela ukázat, že něco vydrží.
|
|
|
Post by James Rogers on Mar 26, 2017 19:50:43 GMT
„Dobře, budu ti teda říkat Scarlett,“ ušklíbne se. „Nebo slečna preferuje jiné oslovení?“ co on ví, jestli není zvyklá na nějakou zkráceninu svého jména a nebo přezdívku. „Neboj, ke zlomenině nepřijdeš, pokud budeš dělat, co ti řeknu a nebudeš zmiňovat, že je Steve můj otec,“ tím poslouchat má na mysli instrukce při tréninku, nic jiného. „Nevypadáš, jsi až moc hezká na to, aby jsi byla bez zkušeností, ale je možné, že jsi nikdy nepotkala nikoho, kdo by za to podle tebe stál,“ měla by to brát jako lichotku, protože tím naznačil, že si může klidně vybírat se svým vzhledem. „Takže povídej, jak to je? Máš nějaké zkušenosti kromě té s holkou a nebo ne?“ je zvědavý, možná až trochu vlezlý, ale je mu to fuk, chce prostě vědět, jestli už někdy někoho měla. „A když už jsme u té holky, jaké to vlastně bylo?“ je ochotný to s tím tréninkem nepřehánět, ale samozřejmě ne zadarmo. Tento druh informací je jedno z možných platidel. „Myslet na trojku je naprosto normální. Ty jsi určitě taky přemýšlela, jaké by to bylo,“ namítne. Podle něj nad tím aspoň jednou přemýšlel každý. „Co na mě tak koukáš?“ zeptá se jí, když postřehne, jak si ho prohlíží. Je zvyklý, že si ho holky prohlíží, ale ona není typickým zástupcem něžného pohlaví. „Jaký žánr nejradši hraješ?“ nějak si u ní není jistý, jakou hudbu má ráda. Ta holka je tak nevyzpitatelná, že by mohla mít ráda cokoliv od Justina Biebera přes rock a metal až po jazz nebo klasickou hudbu. „To můžeme, někdy se můžeš přidat ke mně, Jackovi a Alex,“ akorát by to chtělo někoho, kdo umí hrát na klávesy, ona je už třetí kytaristka tady, co ví. „Tak fajn, jak myslíš,“ pokrčí rameny, jemu je to vcelku jedno. „Neboj, naučím tě chránit si i zbytek. Já bych proti tomu nic neměl, ale oba bychom měli průser,“ jeho by prudil Steve, který umí být velice nepříjemný, když chce. Máma by dost možná také brblala, protože v tomto byla se Stevem zajedno. „Kolika jazyky mluvíš?“ on umí akorát anglicky a rusky a ještě pár slov německy, učil se je jen proto, aby naštval otce, který je na němčinu alergický. „Neodmlouvej, zlomené to nemáš, ale máš to nepěkně naražené, navíc ruce budeš u většiny činností potřebovat. Takhle bych s tebou mohl z fyzických činností akorát tak běhat, no je tu ještě jedna fyzická aktivita, která by šla, ale ta se nepočítá do tréninku,“ ušklíbne se na ni a sundá si bandáže z rukou. Počká, až ona udělá to samé. „Tak pojď, jdeme,“
|
|
|
Post by Scarlett Coulson on Mar 27, 2017 16:05:14 GMT
Co bylo na jejím jménu tak špatného? Ona ho milovala. A občas v duchu děkovala všem svatým za to, že neskončila kvůli žertíku s vysloveně asijským jménem. Možná, že kdyby měla nějaké úžasné schopnosti, dokonce by na svém jméně postavila veškerou image. Jenže Rogersovi juniorovi to zjevně nepřišlo ani dostačující, natož úžasné. Proto na něj přimhouřila oči. „Slečna ti dovoluje říkat jí Lettie, ale zároveň ti vřele doporučuje, aby sis to nechal na pozdější dobu. Teď by to bylo krajně nevhodné.“ Vrátila mu jeho úšklebek. Jako malé se jí tohle oslovení moc nelíbilo, protože si pod tím představila holčičku s buclatými tvářemi a s žádným tušením, která bije. Naštěstí pro ni, si na přezdívku později zvykla a dokonce si jí i docela zamilovala. Jenže teď kolem sebe neměla vůbec nikoho, kdo by jí tak oslovoval. Proto si až teď uvědomila, jak moc jí to vlastně chybí. Jenže mohla počítat od začátku s tím, jak to dopadne. Normální život po ní jednoduše nebyl. „Taky si to schovám na okamžik, až mi budeš pít krev tolik, že to nebudu moct vydržet. Nepleť si mě s tátou. Občas mi pořádně ujedou nervy a někdy ani nelituju toho, co řeknu,“ varovala ho. Žertem to myslela jenom napůl. Už nechtěla dráždit hada bosou nohou, ale pokud by nebylo zbytí… uměla sáhnout po velice razantních metodách. Tak razantních, až to občas víc ublížilo jí samotné, než tomu, vůči komu to mínila. „Musím říct, že mě vážně překvapuješ. Co je to za způsoby, ptát se dívky na takové věci?“ zeptala se ho s uraženým výrazem, ale koutky se jí vytáhly do úsměvu. Pobavilo jí to. Ale rozhodně neměla v plánu sednout si na žíněnku a začít vyprávět, s kým vším se sešla v posteli nebo mimo ni. Na takové vychloubání vážně nebyla. Ačkoliv… možná, že kdyby se s Jamesem opravdu spřátelili, časem by mu všechno pověděla. Anebo by doufala v to, že už to naopak časem nebude vůbec chtít vědět. „Určitě ti nemusím vykládat, jaké to je být s holkou.“ Nevinně na něj zamrkala. „A co se mě týče, k ničemu vlastně nedošlo. Kdyby nebylo hloupých řečí a sázky, rozhodně bych do toho nešla.“ Nechtělo se jí o tom zážitku mluvit, protože jí vháněl až příliš krve do tváří. I teď cítila, jak se jí pod kůží rozlívá ruměnec. Chtěla to zastavit, ale bohužel. Musela svou pozornost odvést někam jinam. „Nikdy jsem nepřemýšlela, jaká by byla trojka. Proto si prohlížím exemplář, který v hlavě určitě nemá nic jiného.“ Dobírala si ho. Schválně hlavu zase narovnala a naklonila ji na druhou stranu, jako by ho tím na něco testovala. Vysloveně na něj nezírala, ale pohled z něj ani na okamžik nespustila. Užívala si ten pocit, když v jeho očích viděla tu menší stopu nejistoty. Nakonec toho ale nechala, aby se ještě nezačal cítit hloupě. Nic takové by asi ani nehrozilo, ale jeden nikdy neví. „Nevím, dalo by se říct, že od každého trochu.“ Pokrčila rameny. Neměla to nijak moc vyhrazené. Buď šlo o písničky, které prostě uměla zahrát, protože patřily k těm jednodušším nebo je naopak měla tak ráda, že se naučit musela. „Ale co ty? Jako posluchač vážné hudby moc nevypadáš.“ Alespoň z něj mohla vytáhnout nějakou informaci. A jejich rozhovor taky najednou nebyl tak moc jednostranný. „Bezva, tak někdy zkusíme něco zahrát.“ Neuměla si sice představit, kde by to mělo být, ale James měl určitě nějaká esa v rukávu. Na akademii byl podle všeho déle a Scarlett ani nechtěla vědět, co všehno se o škole a okolí dozvěděl. „Myslela jsem, že jsi rebel tělem i duší. Asi jsem se spletla,“ uchechtla se. Nešlo o úplnou provokaci, jenom si do něj trošičku rýpla. Doteď ze sebe dělal drsňáka nekoukající na pravidla, ale tímhle jí dostal. Očividně se v něm přece jenom našlo zase o kousek víc ze Steva. To mu ovšem nehodlala říkat. Jednak jí na to upozornil a jednak nechtěla, aby viděl rudě. „Řekla bych ti, aby sis tipnul, ale asi bys neuhádl. Domluvím se s pěti. Tedy s šesti, pokud počítáš i angličtinu. Mluvím plynně španělsky, rusky a německy. Potom zvládám francouzštinu a čínštinu, ale tam to trochu skřípe. Mám co zdokonalovat.“ Doufala, že po ní v duchu nebude chtít, aby se ho zeptala na jeho bojové schopnosti. Vůči Scarlett by to přece bylo nefér. Už takhle měl James navrch a to šlo jenom o trénink. „Netušila jsem, že vytáhneš takovou nabídku na světlo tak brzy. Ráda bych ti na to kývla, ale…“ Musela se trochu zašklebit. Potom ale protočila oči a nasadila umíněný výraz. „Vidíš, není to zlomené. A co budeme dělat potom, až se mnou skončí na ošetřovně? To samé, jako můžeme dělat teď. Takže nikam.“ Pokračovala v lehkém odporu.
|
|
|
Post by James Rogers on Mar 27, 2017 20:29:09 GMT
„To je od slečny moc hezké, že mi to dovoluje. Ale pročpak by to teď nebylo vhodné, Lettie?“ občas je jako malé dítě, když mu něco zakážete, tak to naschvál udělá. Navíc tady ví, že má převahu, ona ho může maximálně tak štvát s tím, že je Rogers jeho otec. V ten moment by jí však naložil takové tréninky, že by byla ráda, že vystačí s dechem, natož aby byla schopna na něj mluvit, natož rýpat. „Já a pít někomu krev? Jedině svému otci. A Wolverinovi. A taky občas Colossovi, ale jinak ne,“ právě vyjmenoval tři nejméně oblíbené dospělé tady. S ostatními nemá většina problém, ale tito tři jsou na zabití. „Je to naprosto normální téma jako každé jiné. Je to samé, jako kdybych se tě vyptával na počasí. Není třeba se stydět, je to naprosto normální a přirozená věc,“ vysvětlí jí svůj pohled na věc. Pokud by se ho ona zeptala na něco, co se týká jeho sexuálního života, tak by jí klidně odpověděl. Dokonce i pravdivě. „Takže povídej, když budeš povídat, tak nebudeme tolik trénovat,“ to by pro ni mohla být dostatečná motivace. „Zajímá mě to, jaké to pro tebe bylo jako pro holku. Jinak samozřejmě vím, jaké to je, být s holkou,“ ušklíbne se na ni. Toto ví opravdu dobře. „Ale někdy by jsi to mohla povyprávět Stevovi, ten to určitě neví,“ musí do něj rýpnout. A co se týká toho oslovení, tak křestní je podle něj horší než otec. Otec znamená, že ho nemá rád, ale přiznává, že je to rodina. Když mu říká jménem, tak to pro něj zkrátka rodina není. „To je ale škoda, že k ničemu nedošlo, teď nebudeš mít, co vyprávět,“ pobaví ho, jak se začne červenat. „Přede mnou se stydět nemusíš,“ upozorní ji na ruměnec ve tváři, protože toto upozornění zpravidla způsobí ještě větší ruměnec. „Mám v hlavě spoustu jiných věcí,“ zatváří se uraženě. „Třeba čtverku, samozřejmě takovou, že bych v ní byl já a tři holky, dokonce už vím jaké,“ částečně žertuje, v tom smyslu, že on ve skutečnosti myslí i na jiné věci než jen na sex. Ale proč ji nenechat myslet si opak a ještě trochu podráždit její zvědavost ohledně holek, které by si ve čtverce představoval. „Určitě musíš mít něco oblíbeného,“ každý něco takového má, i ti, co poslouchají od všeho trochu, mají nějaké své písničky, na které nedají dopustit. „Především rock, popřípadě ještě soundtracky z filmů,“ ale spíš ten rock, soundtracky má spíš jako hudbu ke čtení nebo k učení se, když výjimečně tuto činost provozuje. Ale občas se nějaký i naučí. „Jo, to by bylo fajn, pak ti ukážu kde,“ Steve se z nich zblázní, což je jen dobře. „Jsem rebel, pouze vím, kdy je bezpečnější, aby šlo rebelství stranou a toto je jeden z případů, fakt nepotřebuju, aby máma prudila. A ty určitě taky nechceš, aby se na tebe rodiče zlobili,“ dokud prudí Steve, tak je to v pohodě, v podstatě je to tak trochu i účel, ale jakmile je naštvaná Nath, tak to teprve začíná pravé peklo na zemi. „I tak je to obdivuhodné,“ usměje se na ni. On taky není úplný lempl na jazyky, ale nikdo ho nebavilo se učit. „Vůbec mi to nepřijde jako brzy,“ ušklíbne se na ni. Brzy by bylo, kdyby jí hned, jak by přišla, řekl něco ve smyslu: "Víš co, kašleme na trénink, radši pojďme ke mně na pokoj," „Ale co?“ je zvědavý, co přijde, protože určitě si z něj utahuje. Nepřijde mu jako holka, která by s někým vlezla po několika minutách do postele. Takže tomu jejímu, že by na to ráda kývla, nevěří. „To právě ještě nevím, co budeme dělat, až s tebou skončí na ošetřovně, proto tam chci jít, abych měl čas to vymyslet a přijít i na něco, co nezahrnuje mou postel či jiný kus nábytku, pokud teda nemáš zájem,“ znova se na ni ušklíbne.
|
|
|
Post by Scarlett Coulson on Mar 28, 2017 20:02:08 GMT
Musela nad tím opět protočit oči. Měla počítat s tím, že když už mu to řekla, tak se toho nezbaví. Naštěstí jí to nevadilo, rozhodně to bylo milejší, než poslouchat, jak jí říká vědkyně. Jenže jak měla na oplátku říkat ona jemu? Jimmy? Tohle jí k němu rozhodně nesedělo. Pro ní už to byl Rogers junior, přestože měla zakázáno mu tak říkat. Ne doslova, ale měla to napaměti. Žádné zmínky o jeho vztahu s Capem. „Protože tak mi můžou říkat jenom kamarádi. Jsi snad můj kamarád, Rogersi?“ Povytáhla obočí. Nenarážela tím na jeho otce, jenom chtěla podtrhnout svoje slova a tak namísto jména použila příjmení. Dívala se na něj se zájmem, jako by čekala, že vůči tomu vznese nějakou námitku. Počítala s tím, že se ohradí. Už se jasně předvedl v tomhle světle. „Nedělej ze sebe takového andílka. Vidím ti na očích, že to bys nezvládl ani s veškerým výcvikem, který by ti mohla Romanovová poskytnout. Ty růžky na hlavě nezamaskuješ vůbec ničím.“ Mluvila zcela vážně, protože tak to i vnímala. Přesto jí lehce cukaly koutky. "My dva vážně nejsme ze stejného těsta. Já si soukroumí celkem považuju a tohle rozhodně je soukromá věc. Podívej, ty si veškeré svoje zkušenosti třeba rozhlas veřejným rozhlasem nebo to dej do novin, ale já si svoje zážitky nechám zase pro sebe." Ani mu to tak nenavrhovala, jako spíš oznamovala. Vážně jí zajímalo, jestli v tomhle ohledu selhala Rogersova výchova nebo jestli za to vážně mohla Jamesova povaha. Steve by tohle téma určitě tak nadšeně neprobíral. Takže... Že by jen další forma odporu? "Hele, bylo to ještě na střední. Vyrazili jsme se školou povinně do přírody a víš, jaký to je, když se partička puberťáků začne po večerech nudit. Bohužel zrovna mně to nevyšlo podle mých představ. Skončila jsem na louce s jednou blonckou a kupou spolužáků za zády. Ale potom, co jsme obě skončily bez trička a vrchního dílu plavek, jsem to radši zabalila. Ale ujišťuju tě, že mám rozhodně lepší křivky." Jeho poznámku vzala jako hec a tak mu k tomu přece jen něco řekla. Cítila se neuvěřitelně trapně, byť se to snažila zlehčit. Asi nebyl nejlepší nápad říkat to zrovna jemu, ale teď už na tom nesešlo. Musela sklopit pohled, protože se jí přes rty dralo zahihňání. Úspěšně však zůstala zticha a dokonce se trochu uklidnila. "Váżně nemám vyhraněný styl nebo výběr." Pokrčila nad tím rameny. Jeho styl jí nijak nepřekvapil a celkem se těšila, až ho uslyší hrát. Určitě mu to šlo, protože jinak by se tím moc nechlubil. Ačkoliv zrovna u něj těžko říct. "No fajn. Tady bych se do domku na stromě asi moc neschovala. Když jsem byla malá a měli jsme doma nějaké neshody, vždycky jsem to tak dělala. A táta pak přišel se smírčí nabídkou v podobě šenek. Ale mám pocit, že teď bych dostala leda nakopanej zadek." A to už tak lákavé nebylo. Každopádně staré dobré časy, o tom nebylo pochyb. Scarlett tohle váżně chybělo. I přes život s vytíženými agenty aka rodiči se našly chvíle, které by neměnila. "Nejsi můj typ. Promiň Jamesi, ale na tohle si najdi jinou naivní ovečku. Někdy jen svaly a pěkná tvářička nestačí." Chlácholivě se na něj usmála. Určitě by stál za hřích, jenže Scarlett se nedala tak snadnou zblbnout a to nejen proto, že věděla, co se děje s lidským mozkem, když se najde pokušení. "Nebo prostě odejdu k sobě a bude to. Bez problému." Navrhla alternativu. Ale po pohledu na Jamesovu tvář to otráveně vzala zpátky a to s pořádným povzdechem. "Fajn, tak mě tam odveď. Ještě jsem neměla tu čest. Ale dlužíš mi pití, protože je to tvoje vina." Mrkla na něj a znovu si prohlédla ruku. Zdála se jí trochu oteklá a horká. Ale na promýšlení následků bylo už pozdě.
|
|
|
Post by James Rogers on Mar 29, 2017 11:01:31 GMT
„Pokud mi budeš říkat Rogersi, tak kamarádi rozhodně nebudeme, Lettie,“ má smůlu, té přezdívky se už nezbaví. Je to mnohem lepší než jí říkat Scarlett. Sice je to hezké jméno, to musí uznat, ale moc dlouhé. „Pokud mi chceš říkat příjmení, tak používej příjmení mé matky a nebo Matta,“ předpokládá, že ví, kterého Matta má na mysli. Ale všichni tady ví, že Natasha aktuálně žije s Daredevilem. Navíc moc jiných hrdinů s křestním jménem Matthew není, teď si dokonce žádného jiného nevybavuje. „Já ze sebe nedělám andílka, to tak, ještě by si mě někdo mohl splést se Stevem. Ale růžky na hlavě rozhodně nemám, od toho jsou tady jiní,“ opět narážka na Daredevila, který má helmu s růžky. „Já si soukromí taky považuju, pouze mi nevadí mluvit o naprosto přirozených věcech. Ale rozhlásit to není úplně špatný nápad,otcův výraz by zajisté stál za to, děkuju,“ nemá sebemenší problém to udělat. Steve by zajisté šílel a taky se červenal, protože on a sex, to nejde dohromady. Pokud měl s Natashou opravdu sex, tak nepochybně po tmě a ještě se předtím musel opít, i když toho on vlastně není díky zrychlenému metabolismu a regeneraci schopen. S úsměvem jí poslouchá. „Teda Lettie, já se ti vážně divím. Ceníš si svého soukromí, ale klidně se svlékneš před všemi spolužáky a skoro si to rozdáš s nějakou blonckou,“ zavrtí nad ní jakoby pohoršeně hlavou. Ve skutečnosti se náramně baví a přemýšlí o tom, jestli její otec o těchto věcech ví. „Někdy mi tu blocku budeš muset ukázat, abych mohl posoudit, která z vás dvou má lepší křivky,“ poznamená ještě s úšklebkem k tématu Scartlett a její zkušenost s holkou. „Co je ti zase k smíchu?“ tázavě nadzvedne obočí, ale pousměje se. „A co nějaká oblíbená písnička nebo interpret?“ musí přece mít aspoň něco, nějaký list písniček v mobilu a mezi tím listem pár opravdu oblíbených, které by mohla poslouchat neustále dokola. „Tady se dá taky dobře schovat,“ je to tu opravdu velké, takže není problém zalézt do nějaké menšího skladu, sklepa, kotelny nebo se schovat k někomu na pokoj. Úžas střídá pocit uraženosti, když řekne, že není její typ. Něco takového není možné, protože on je typ v podstatě každé. „Tomu sama nevěříš Lettie. Navíc v posteli není nic moc jiného než svaly a pěkná tvářička potřeba. Teda pokud nepočítám věci jako velikost, schopnosti a výkon,“ opět se na ni ušklíbne. „To teda neodejdeš,“ zavrtí hlavou. „Tak je hodná holka,“ usměje se, když přestane protestovat. „Tak pojď za mnou,“ na jednu z menších ošetřoven to není dlouhá cesta. Jsou totiž skoro na každém patře, právě kvůli těmto drobným zraněním. „Není to moje vina, řekl jsem ti, jak máš mít ruku, aby sis neublížila,“ namítne. „Ale že jsi to ty, tak tě klidně na skleničku pozvu,“ aspoň jí ukáže starou kotelnu, ve které si udělali takový menší klub.
|
|
|
Post by Scarlett Coulson on Mar 29, 2017 17:57:03 GMT
Měla chuť ho plesknout, aby věděl, že tohle nesmí. Choval se naprosto přesně jako malé dítě, jen těžko říct, jestli to bylo záměrně nebo se tak choval vždycky. Ale Scarlett mu to přece mohla alespoň trochu oplatit, no ne? Nemohla tím nic zkazit… jenom by ho při nejhorším rozpálila do běla a potom by zřejmě v slzách opustila tělocvičnu, protože by jí něco zlého udělal. Když nad tím tak přemýšlela, došla k závěru, že na něco tak podlého by si určitě netroufnul. Sám by nevyváznul jen tak. „Tak jak ti mám teda říkat? Romanove nebo Murdocku? V občance máš Rogers. Takže.. brouku, na tom nic nezměníš. Ať už si chceš říkat, jak chceš.“ Cítila vážně velký pocit zadostiučinění. Jenom mu vracela jeho přístup. Částečně očekávala, že po ní začne minimálně metat blesky pohledem. V horším případě by se po ní vrhnul. Pár modřin či boulí byla Scarlett ochotná za takovou srandu obětovat. „Začínám obdivovat tvůj odpor. Pamatuju si, že pro mě bylo peklo, když mě čas od času hlídat jeden z agentů. Nepamatuju si sice, jak se jmenoval, ale byl to vážně tyran. Kdyby mě oproti tomu častěji hlídal ten tvůj nenáviděný andílek, asi bych byla radši. Ale pověz mi… zvládáš kromě mlácení taky něco z praktického života, co se týká práva?“ Mohla se zeptat už dřív, ale napadlo ji to až teď. Pochybovala o tom, že by si James dokázal na chvíli sednout a vzít si knížku, kde by nebyly obrázky. Vážně, přestože to nemyslela zle, Rogers junior rozhodně neodpovídal studijnímu typu. A taky by zřejmě už v plenkách nejraději běhal s nejmodernějšími zbraněmi v terénu. Tolik k láskyplné výchově. „Říkala jsem, že to nebylo vůbec dobrovolně!“ ohradila se. „Sama od sebe bych do toho nešla. Hlavně ne takhle v přírodě. Ty to nejspíš neznáš, ale když nepatříš mezi úplně normální děti, jsi vděčný za každou příležitost, jak líp zapadnout. A jak jsem mohla vědět, co si vymyslí.“ Protočila nad tím oči. I po těch letech se to pořád snažila hodit za hlavu, ačkoliv to jen tak smazat nemohla. Ani by si nedovolila říct, že ten večer byl nudný. Rozhodně se jí dostalo pestrého oživení. „Netuším, jak ti jí představím… ani nevím, kde bydlí. A jsem za to ráda. Navíc, buď si na stodeset procent jistý, že jsem na tom líp já.“ Trochu nadzvedla bradu, aby mu ukázala, že je na sebe hrdá. Vážně to ani moc nemyslela, a kdyby jí to nepřišlo hloupé, asi by se hned rozesmála. Takhle to v sobě úspěšně dusila, přestože se jí to nepovedlo úplně zakrýt a udržet si vážný výraz. Musela zavrtět hlavou a zhluboka se nadechnout. „Vážně nemám nikoho nejoblíbenějšího. V tomhle u mě moc nepochodíš.“ Viděla na něm jeho zvědavost a musela připustit, že jí jeho zájem těší. I když mu nemohla odpovědět, ačkoliv by třeba i chtěla. V tomhle ohledu byla naprosto, až příšerně, nerozhodná. Jenže co na tom záleželo, jestli by si našli něco, co se líbí oběma a oba to budou schopní zahrát? Vážně se těšila na to, až konečně bude mít nějaký doprovod a nebude na kytaru hrát žalostně sama u sebe v pokoji. „Jo, myšák Rogers už má prolezlý úplně každý kout. Že mě to nepřekvapuje.“ Uchechtla se. Zeptala by se ho, jak dlouho už vlastně na akademii je, ale nepřišlo jí to vhodné. Sice z ní James tahal odpovědi na dost… osobité otázky, jenže Scarlett měla doopravdy trochu jinou povahu. Nepotřebovala všechno vědět hned, na rozdíl od něho. „Nebuď si tak jistý sám sebou. Nevím, co v posteli preferuješ ty, ale…. Sex nemůže aplikovat na všechny situace jako přijatelné řešení. To jsi zatím nezjistil?“ Povytáhla obočí a snažila se vypadat opravdu hrozně moc chytře. Dlouho jí to ale nevydrželo, protože špatně pohnula s hloupým zápěstím a to se velice rychle připomnělo. Frustrovaně si povzdechla. „Jsi špatný učitel. Přiznej si to narovinu.“ Když už souhlasila s ošetřením, nehodlala do něj přestat rýpat. Poslušně za ním šla, ale rozhodně neměla v úmyslu přestat mluvil. „Možná to jedna sklenička nespraví. Co budeš dělat pak?“ Vyzvídala.
|
|
|
Post by James Rogers on Mar 29, 2017 18:40:47 GMT
„To je fuk, vyber si, mně to je celkem jedno, hlavně ne Rogers,“ on sám většinou požívá příjmení Romanoff, ale je zvyklý i na příjmení Murdock, protože pod ním vystupoval ve škole a školce kvůli bezpečnosti. „V jedné z občanek mám příjmení Rogers, navíc ve škole jsem byl vždycky zapsaný jako Murdock,“ vážně by si měla přestat dělat srandu z toho, že je Rogers, jinak špatně skončí. Zatím se drží a neplánuje jí dělat ze života peklo, ale pokud v tom bude pokračovat, tak mu asi nic jiného nezbude. „Skutečně ho obdivuješ?“ zeptá se jí vcelku pobaveně, protože měl za to, že je to Kapitánova velká fanynka. „No, andílek to je, dokud předtím neřekneš sprosté slovo nebo se nezačneš bavit o sexu,“ ušklíbne se. Ona si asi nedokáže představit, jak dokázal být Steve při jeho výchově důsledný. Stejně to ale nebylo moc platné, protože čím důslednější byl, tím více naschválů mu dělal. „Jak jsi projevovala ty odpor vůči tomu agentovi?“ on se svým odporem vůči Stevovi nikdy netajil a při každé možné příležitosti vymyslel něco, čím ho rozpálí do běla. „Umím číst, pokud se mě ptáš na tohle,“ zamračí se na ni. Co si to o něm jako myslí? Že je to naprostý idiot, který se nezmůže na nic jiného než vše řešit násilím? Nebaví ho učit se ani není žádný Einstein, ale imbecil také není. „Bylo to dobrovolně, byla to sice sázka, ale mohla si couvnout,“ nedobrovolně by to bylo pouze tehdy, když by z ní to oblečení sundali její spolužáci proti její vůli. „Vím, jaké to je, nepatřit mezi normální děti,“ zatváří se ukřivděně. Možná byl docela oblíbený, ale na druhou stranu na něj všichni hleděli tak nějak divně. A ani se jim moc nediví, když občas v tělocviku zabíhal takové časy, že by bez problémů mohl konkurovat vrcholovým atletům nebo zvedla činky tak těžké, že by se za to nemusel stydět ani kulturista. „Byli jste puberťáci, mělo ti být jasné, že vymyslí něco, co se týká sexu,“ to je přece úplně jasné, jemu by hned došlo, že to bude něco takového. „No dobře, budu ti věřit, protože opravdu stojíš za to, ale bez oblečení by se mi to posuzovalo líp,“ lichotka a provokace v jedné větě, to je celý on. „To je zvláštní,“ ušklíbne se. „Řekni pět písniček, první, co tě napadnou,“ když už nemá nic oblíbeného, tak si chce alespoň takto udělat obrázek ohledně toho, co vlastně poslouchá. „Myšák Rogers? Já si o tobě za chvíli snad začnu myslet, že jsi masochistka, a chceš, abych ti ublížil,“ ne, myšák Rogers rozhodně nebyl dobrý nápad. Dokud mu tak řekla jednou nebo dvakrát, tak by ještě ochotný to brát jako srandu, ale teď už to přestává být vtipné a akorát ho to štve. „Preferuju nezávazný sex, ideálně jednou a dost, pokud to ale stojí za to, tak není problém si to několikrát zopakovat. K nezávaznému sexu opravdu není potřeba nic jíného než vzhled a schopnosti v posteli,“ vysvětlí jí svůj postoj, který také dohání Steva k naprostému šílenství. Zároveň mu to ale vyhovuje, pouze s jednou holkou by se asi nudil. A trávit s ní neustále čas by mu přišlo strašně otravné. „Nebo jsi ty špatná žačka,“ odvětí jí s úšklebkem „Pozvu tě na dvě skleničky,“ klidně jí pozve i na deset skleniček, přece jenom opilá holka je povolná. „Tak jsme tady,“ oznámí jí, kdyby si náhodou nevšimla, že před nimi je ošetřovna. Vejde dovnitř a gentlemansky jí podrží dveře, nezapomene na velmi teatrální gesto. Jakmile Lettie vejde, tak si ji hned vezme na starost jeden z přítomných lékařů.
|
|
|
Post by Scarlett Coulson on Mar 30, 2017 19:45:29 GMT
Těžko ho poslechnout, hlavně když konečně měla něco, co ho vytáčelo víc než dost. Ale když Scarlett chtěla, uměla se krotit a být hodná. Otázkou však bylo, jestli si to James zasloužil. Naoko chápavě nad jeho rozhořčením pokývávala hlavou a čekala, až skončí. Potom se zatvářila přemýšlivě, jako kdyby si v hlavě přebírala, co by jeho uším lahodilo víc. „V jedné z občanek? Kolik jich dohromady máš?“ zeptala se udiveně. Asi měla počítat s tím, že nikde nebude vystupovat „úplně za sebe“, ale že by měl taky nějakou naprosto tajnou bokem? Na návštěvy barů a klubů by se mu nějaké nenápadné jméno hodilo. Stačilo se na něj jen podívat, aby člověk pochopil, jaké má geny, ale mohl se to pokusit ututlat úplně jiným jménem. „Vážně? Myslela jsem, že ti dával důkladnou výchovu, úplně se vším všudy. Však víš, i to povídání o včelkách a motýlech…“ Musela se kousnout do jazyka, aby se nerozhýkala jako osel. Když si představila Steva, jak si volá Jamese na kobereček, aby ho zasvětil do tajů světa dospělých… nešlo udržet vážný výraz. Sklonila hlavu a snažila se udržet smích v sobě. Zběsile jí kvůli tomu cukala ramena. Musela se párkrát zhluboka nadechnout, aby se uklidnila a mohla normálně odpovědět. „Už si to nepamatuju, byla jsem hodně malá. Jen vím, že jsem vždycky ztropila scénu, když jsem se dozvěděla, kdo mi bude dělat chůvu tentokrát. A podle toho, co mi říkali naši, hodněkrát jsem se mu pomstila tím, že jsem mu pozvracela kravatu. Jak jinak by se taky dítě mohlo mstít agentovi. Stačí mu zničit oblek a jednou dokonce i přístupovou kartu.“ Na chvilku zavzpomínala na těch pár chvil, které jí utkvěly v paměti. Přestože to pro ni byla muka, tyhle vzpomínky stály rozhodně za to. Ostatní měli Scarlett za malý zázrak, takže jí nikdo nepodezíral, že by za všechno mohla jenom její nechuť být s daným člověkem. Vážně jí chyběla doba, kdy stačilo roztomile zamrkat a všichni by jí snesli modré z nebe. „Myslela jsem spíš, jestli tě zasvětil do tajů práva. Jenom mě to zajímá, to je všechno. Něco ti předat musel, i když není tvůj otec. Tak mě jenom zajímalo, v čem to je.“ Vysvětlila mu polopaticky. Copak mu nějak naznačila, že má podprůměrné IQ? Na nic takového ani nepomyslela. Dobrá, možná jí napadlo, že se řadí mezi kluky, co spíš přemýšlí svaly, ale nic takového by mu do očí neřekla. Ne teď, dokud si nebyla naprosto jistá, že by jí odpustil. Už takhle do něj asi rýpala víc, než bylo zdrávo. Jenže si o to říkal. „Fajn, asi jsem neměla doufat, že půjde jen o nevinnou zábavu, ale couvnout jsem tedy nemohla. Kdybych to odmítla hned, jak bych vypadala v jejich očích? Tehdy jsem byla ráda za každého kamaráda, i když se tak jenom tvářil. Trvalo mi trochu déle, než jsem si uměla dupnout. Ale neboj se, teď to je už lepší. Takže děláš jen dobře, že mi v mých tvrzeních věříš.“ Přimhouřila na něj varovně oči, aby podpořila svůj proslov. Tedy, do obličeje by ho kvůli tomu asi nepraštila, protože oproti němu měla značnou nevýhodu, ale nějakou cestičku by si určitě našla. „Teď si mě dostal.“ Odfoukla a zamyslela se, co by mu mohla říct. V hlavě měla jako vždycky úplný zmatek. „Don’t fear the Reaper, Heat of the Moment, Carry on my Wayward son, House of theRising sun a Boogie Woogie Bugle Boy.“ Pokrčila rameny a rozesmála se, tentokrát nahlas. Šlo o naprosto normální starší písničky, až na tu poslední. To byla teprve klasika. Scarlett pochybovala, že by to James mohl znát a tak si nedělala těžkou hlavu s jeho případnou kritikou jejího hudebního vkusu. „A co kdybych chtěla, abys mi ublížil? V krásně vyhřáté měkké posteli?“ Její hlas se proměnil v med, ale doopravdy ho na to nalákat nechtěla. Jenom se chytila nabízené situace. Tohle si snad s Jamesem dost vyjasnila. Jestli si něco plánoval, ona na to rozhodně nemínila přistoupit. Už takhle couvla s tím, že se nechá odvést na ošetřovnu. „Nejsem špatná žačka, ale jestli to budeš dál tvrdit, ze dvou skleniček se stanou tři.“ Mrkla na něj, než zmizela do toliko neoblíbené místnosti. Ani se nenamáhala mu poděkovat za podržení dveří, jenom ho poplácala po rameni a nechala si vyšetřit ruku. Ochotně spolupracovala, jen aby se dostala zpátky na čerstvý vzduch co nejdřív. Nakonec se tak i stalo a tak s namazanou a obvázanou rukou mohla rozrazit dveře a vyjít ven. „Tak co teď? Ty skleničky? Nebo máš snad v plánu něco jiného?“ zeptala se hned.
|
|
|
Post by James Rogers on Mar 30, 2017 21:19:25 GMT
Stále se na ni mračí, nelíbí se mu, jak moc si na něj dovoluje. Většina lidí velmi brzo pochopí, že říkat mu Rogersi se nevyplácí. „Já ani nevím, kolik jich mám. Některé jsem si nechal udělat sám, jiné mi obstarali tady kvůli misím,“ než se dostal sem, tak venku většinou vystupoval jako James Murdock. Dokonce i se souhlasem Natashi a Matta, kterým toto řešení přišlo bezpečné. Rogers je sice vcelku časté příjmení, ale při pohledu na něj, by si někdo mohl dát dvě a dvě dohromady, protože po vzhledové stránce je skutečně synem svých rodičů. Vyprskne smíchy. „Steve a dávat mi přednášku o včelkách a motýlech? Obávám se, že tuto přednášku budu muset spíš jednoho dne dělat já jemu. Ten kdyby mi měl vyprávět o včelkách a motýlech, tak se propadne studem,“ je to ale skutečně velmi vtipná představa, někdy to bude muset povyprávět Alex, ta se svým postojem k Rogersovi bude zajisté s té představy naprosto nadšená. „Taky jsi byla docela slušné číslo,“ usoudí podle toho, co mu řekne. Sice tady byly i horší případy, ale pozvracet agenta také nezní úplně špatně. „Ne, ani ne, věděl, že mě to zas až tak nezajímá, tak mě do toho nenutil. Máma mě ale donutila naučit se dost špiónských věcí,“ byla v tom naprosto nekompromisní. Kromě ruštiny, kterou se musel naučit tak, aby jí mluvil stejně dobře, jako rodilý mluvčí, ho učila také o historii SHIELDu a také nejrůznější věci, které by se mu mohli na misích hodit. Dokonce ho naučila dostat se do méně zabezpečených systémů, ale dál se nedostala, protože sedět za počítačem ho zkrátka nebavilo. Vlastně byl a asi stále je, tak trochu hyperaktivní. „Znamenalo by to, že umíš říct ne a tak s tebou nesmí zametat, jak se jim zachce,“ tak to alespoň většinou funguje. Dost často si vytipují někoho, o kom ví, že jen tak necouvne a poté mu předkládají nejrůznější výzvy, u kterých se baví všichni ostatní, kromě dané osoby. „To je dobře, že už je to lepší,“ pousměje se, pokud by si stále neuměla dupnout, tak by jí s tím nejspíš pomohl, protože i tady je spousta zmetků čekajících na obětního beránka. „House of The Rising Sun je pěkná, není to tak dávno, co jsem se ji učil hrát na bicí,“ je to v podstatě jediná, kterou zná. O těch ostatních slyšel, ale nevybavuje si je. Překvapeně se na ni podívá. „Holkám zásadně neubližuju, a už vůbec ne v krásně vyhřáté měkké posteli, pokud ovšem nebereš jako ubližování to, že mě musí prosit, abych přestal, protože to množství rozkoše je už pro ně příliš. Tímto způsobem ti ublížím s radostí,“ odpoví jí s úsměvem a bedlivě ji pozoruje, aby mu neunikla její reakce. „Klidně i čtyři,“ pokrčí rameny. Co se týká alkoholu, tak toho jí je schopen a i ochoten poskytnout hodně. Čeká než ji ošetří a přitom si naprosto znudeně hraje s mobilem. Nikdo mu nepíše, až na těch pár holek, které si s ním už domlouvají, kdy se za ním budou moct zase stavit. „Na skleničky jsem tě chtěl vzít i večer, ale jestli je chceš už teď, tak můžeme ke mně na pokoj, nějaké zásoby tam mám a dokonce mám i skleničky,“ ukradl je v jídelně, už se mu nechtělo pít z flašky.
|
|