Post by Anastasia Doherty on May 7, 2018 11:26:02 GMT
Jméno a příjmení: Anastasia Doherty / Phoenix
Věk: 19 let
Rodina:
Národnost: Britská
FC + fotky: Jodie Comer
Vzhled:
Zvláštní. To je pravděpodobně první slovo, které vás napadne, pokud Anastasii uvidíte. Výraz zraněné laně, vyděšeného zvířátka či připodobnění k mystické bytosti. Na první pohled může působit poněkud zanedbaně. To umocňují zejména hnědé vlasy, které díky své jemnosti poletují ve vzduchu. Vítr je snadno rozfouká do všech stran, rozcuchá je a majitelka je příliš nepovrchní osobou, než aby je upravovala do společensky přijatelné formy. Zanedbanost může umocnit i širší nijak neupravované obočí. Svou roli mají i oči. Velké, zelené s hustými řasy. Rozšířené zorničky tak stahují většinu pozornosti na sebe. Dodávají pocit důvěry a právě zmíněné mystičnosti. Někdy jsou její oči místem poznání. Hledíte do nich a přitom je vám jasné, že jejich majitelka ví něco víc. Zná tajemství. Těžko říct zda vaše, cizí nebo celého světa. Víte, že za tím pohledem je něco, co musíte odhalit a ta myšlenka vám nedá spát. Jindy jsou její oči mrtvé, prázdné. Někdo by i přísahal, že právě tehdy v nich nelze spatřit odraz ničeho. Vykreslují její tvář ještě strhaněji. Přijde vám jako cizí, neznámá osoba, která myšlenkami není přítomna, jakoby se vám vzdálila kilometry daleko. Symetrické a přirozeně růžové rty svádí k jejich pozorování. Minimum lidí na světě má rty symetrické, kdy spodní ani horní ret neupozadí ten druhý. Právě proto se u jejích rtů na pár chvil pozastavíte, než pozornost přesunete jinam. Úzký krátký nosík a jemná bledá pokožka to vše potrhuje.
Obličej jako takový má oválný s jemnými rysy. Vlasy dlouhé a tělo výškou ani váhou nevybočuje z průměru. Není ani malá, ani vysoká. Makeup či dokonale padnoucí oblečení včetně šperků jí nic neříká. Nejčastěji ji uvidíte ve volném nebo vytahaném tričku jedné barvy. Často sahá po bílé nebo šedé. K tomu přidá džíny, či snad tmavé tepláky, pohodlné tenisky a v případě chladu teplou mikinu na zip. Rozhodně není dokonalou ženou. Mnozí by jí nenazvali ani krásnou. Kdyby byla knihou, rozhodně by vás nezaujala obalem. Anebo možná ano. Právě proto jak vypadá, byste po ní sáhli. Otočili ji, abyste odhalili název případně její obsah. Jedna z těch knih, která vaší poličku sice neozdobí, ale přesto ji tam umístíte.
Povaha:
Soudíte knihu podle obalu? Otáčíte ji, abyste si na zadní straně přečetli shrnutí? A dokáže vám těch pár vět říci, zda jde o knihu dobrou a čtivou, či snad vás neosloví, a proto ji odložíte? Jak moc dokáže pár vět skutečně popsat celou problematiku knihy? Pochopíte obsah vždy napoprvé nebo v ní při každém dalším čtení naleznete to, co jste dříve neviděli? Lidé se skutečně mohou připodobnit ke knihám. Tak jako obal, vzhled vám napoví či k určité osobě cítíte sympatie, či antipatie. Přesto ani pár vět o jeho maličkosti vám nemůže říct, zda je to člověk dobrý nebo špatný. A co teprve, pokud to ani není člověk?
Annu nemůžete pokládat za normálního člověka, ona jím není. Její tělo slouží jako schránka pro existenci nad naše chápání. Není dobrá ani špatná. Hodná ani zlá. Ona prostě je. Pro člověka je nemožné pochopit její myšlenkové pochody, to jak ona svět vidí a vnímá, protože stejně složité je pro ni chápat lidské bytosti. Nezná pojem smrtelnost, proto jsou po ni tyto dočasné formy života maličkostí. Zrnko písku v obrovské poušti. Nechápe křehkost lidského života a nechápe ani smrt. Zkrátka nerozumí tomu, co způsobí, pokud někoho zabije. Životy pro ni nic neznamenají. Vymyká se všem známým konceptům. Neexistuje tabulka, která by jí popsala. Proč? Možná na tom svůj podíl má i to, že nezná emoce. Tedy, prakticky Anna emoce zná, dříve je měla, ale to bylo před Phoenix. S jejím novým životem vše zmizelo… nastalo prázdno. Nové stránky, které je teprve potřeba zaplnit. Přesto je lidské tělo uzpůsobené k prožívání. Ona nic podobného nezná a nikdy nezažila, proto bývá zmatená. Ovládat své emoce je pro ni vůbec nejtěžší, protože ovládnout něco, čemu sami nerozumíte je nemožné. Pokud se to povede, pak se jedná čistě o náhodu a snad štěstí.
Ať byla Anna v minulosti jakákoliv, Phoenix to v ní zcela zazdila. Na svět hledí s flegmatickou odměřeností. Lidským bytostem může připadat jako zlá a chladná. Prostý analytik, který vás bere jako subjekt zkoumání. Až pár chvil ve vaší společnosti ukáže, zda je vhodné vás jakkoliv vyhodnocovat. S ničím neztrácí čas. Radosti i trápení života jdou zcela mimo ni. Hlavu si prakticky netíží ničím. Nejčastěji ji potkáte, jak tiše přešlapuje po okolí. Prohlíží si tiše svět. Zkoumá, zda stojí za záchranu, zda je vhodné některé bytosti ušetřit a nabídnout pomocnou ruku. Phoenix samotná se vnímá jako bytost mimo náš svět. Mohla nesčetněkrát zasáhnout. Ovlivnit vývoj situace, ať už v prospěch jedné nebo druhé strany. Nedá se říct, že by se nikdo nepokusil jí v tomto směru ovlivnit, ovšem každý pokus byl marný. Phoenix nikdy necítila povinnost se v záležitostech lidí angažovat. Pouze se snad ujišťuje, že její záměr bude dokonán a její existence není ohrožena. Dalo by se tvrdit, že vyvolat v ní emoce je skutečné umění. Přesto je to jedna z věcí, která se nedoporučuje. Vztek je pro ni zničující emoce, při které se nedá kontrolovat. Právě přes vztek lze téměř okamžitě aktivovat Dark Phoenix, která ničí všechno a všechny v jejím obsahu. Tehdy se s ní nedá mluvit, nemůžete vyjednávat. Vaše jediná naděje je utéct a zachránit si život. V této podobě je Phoenix nezastavitelná. Právě vztek se pro ni stává postupně nejznámější emocí ze všech ostatních, přestože její znalosti jsou mizivé. Ke smůle všech ostatních, je to emoce, která jde vyvolat nejsnadněji a je minimum lidí, kteří se v ní kdy pokusili probudit cokoliv jiného.
Je skutečně málo, zoufale málo momentů, kdy kontrolu nad tělem získává opět Anna. Phoenix je čistě dominantní bytost, která uzurpuje tělesnou schránku jen pro sebe. Prosadit se, je tak pro Annu téměř nemožné. Jsou však i takové situace, kdy i Phoenix potřebuje zcela napodobit lidské chování, aniž by se prozradila. Právě v ten moment dává menší prostor své hostitelce. Čas to není nijak dlouhý a její možnosti jsou značně omezené i tehdy zůstává vesmírná entita jako hlídač neustále ve střehu. Proto neočekávejte nic jako rozdvojenou osobnost, ona ji prakticky nemá. Propracovat se nějakou cestou k Anně je téměř nemožný úkol, velmi obtížný i pro ty nejsilnější telepaty. Dalo by se polemizovat o tom, zda u Phoenix existuje něco jako morálka či snad svědomí. Z hlediska lidského chápání rozhodně ne. Z hlediska chápání jí samotné a jejího smýšlení rozhodně ano.
Historie:
Před Phoenix
Anastasia se narodila do poměrně dobře fungující rodiny začátkem roku 2021. Zatímco její otec, John, byl obyčejným člověkem, její matka měla zvláštní schopnosti. Právě po matce malá holčička podědila gen, který jí věnoval schopnosti mutanta. Rodina to byla klidná. Otec byl seznámen s tím, že jeho žena i dcera jsou jiné a plně to respektoval. Naopak, dokonce je chránil před zvědavými pohledy ostatních. Pro štěstí všech, Juliana je empatičkou a schopnost Anny se dlouho neprojevovala. Rodiče si tak ušetřili práci s tím skrývat svou dceru a vysvětlovat, proč je její kůže jiná či proč vypadá zcela odlišně od člověka, jak je to u jiných mutantů. Své dětství trávila šťastně v Yorku. Byla jedináčkem a nikdy neměla moc kamarádů. Přesto jí to nevadilo. Anna je docela samostatné děvče, které si hodiny dokázalo vyhrát samo. Často ji mohla matka najít u zrcadla, s kterým si povídala. Opakovaně vysvětlovala, že to není odraz, ale holčička jí podobná. Údajná holčička mrkala, když Anna ne a později se prý i pohybovala nezávisle na člověku před zrcadlem. Pochopitelně to každému rodiči přidělá starost, když dítě tvrdí, že odraz v zrcadle není jeho. Uvažovalo se dokonce i o dětském psychologovi, to ovšem ještě neměli ani tušení, že to jsou první náznaky schopností.
Čas šel dál, Anna poměrně snadno zapadala do společnosti obyčejných dětí. Základní školu absolvovala jako velmi nadané a vnímavé dítě. Vlastně odmalička byla poměrně citlivá. Hodná dívka, která by nikomu neublížila. Ráda rozdávala úsměvy na všechny strany. Hrála si sama nebo hodiny kreslila. S dospíváním se její schopnost začala probouzet k životu. Ukázalo se, že odraz v zrcadle opravdu není odrazem, ale prvními pokusy o vytvoření klonu. Trvalo to sice dlouho, ale po jednom roce samostudia dokázala Anna tvořit klon bez pomocí zrcadel. Její schopnost jí bavila a pokoušela se najít jisté hranice. Pokoušela se poslat klon do školy, pokud se jí toho dne zrovna nechtělo, ale jen co klon opustil vrátka zahrady, rozplynul se. Pokoušela se poslat klon za sebe na nezáživné hodiny, jenže vědomosti, které byly na hodině zmíněny, již nezískala. Měla před sebou několik let experimentování, kdy posouvala svou schopnost dál, až se ji naučila zvládat do dnešní podoby. Pokud se cítila velmi osamělá, zkrátka si vytvořila klon, který ji odpovídal nebo si jí vyslechl. Jenže používání jejích schopností si přeci jen vyžádalo pozornost sousedů. Anna nevědomky dala vzniknout představě, že rodina nemá jen jednu dceru, ale dvě s tím, že pouze jednu pouští mezi lidi. Bláhová to představa, ovšem čím více lidí tuto domněnku potvrzovalo, tím spíš se další zvědavci zajímali. Situace vygradovala do podoby, kdy se rodina přestěhovala z Velké Británie do Ameriky. Nové místo mělo být novým začátkem, to ale ještě Anna neměla ani tušení, co jí čeká. Stále si užívala život náctileté. Chodila na střední školu, poznávala kamarády, zažívala okouzlení a snad i první lásky, či mít ráda. Život byl takový, jaký dospívající dívka má být. Ale pak to bylo všechno pryč. Cosi se zvrtlo… nastala událost, kterou si Anna nepamatuje a pak? Nezbylo nic…
Příchod Phoenix
Probudila se v poměrně pěkně zařízeném pokoji. Spala v posteli, kterou nepoznávala. Nic v jejím okolí jí nebylo povědomé. Zmateně si vše prohlížela, než se zaměřila na fotku u nočního stolku. Na ní byla rodina, kterou též nepoznávala. Dva dospělí a jedno dítě. Netušila kdo to je, či by je měla znát. Vlastně nepoznávala nic ani svoje tělo. Trvalo, než si Phoenix uvědomila, že obsadila bytost, která se jí prakticky dobrovolně vzdala. Nic před tímto okamžikem nebylo a neexistovalo. Žádný život, žádná dívka, dospívání ani rodina. Dva lidé jí oslovovali podivným jménem a chtěli po ní věci, které nechápala. Cítila se v tom domě uzavřená. Opouštěla ho. Pravidelně utíkala ve dne i v noci. Chtěla se dostat jinam, ale pokaždé selhala. Křičela, když jí zavírali do pokoje a právě tehdy poznala svou první řádnou emoci – vztek. Toho dne byla Juliana pryč, měla pracovní schůzku. V domě s Annou byl jen její otec. Opět se pokusila utéct a zoufalý muž jí zavřel v jejím pokoji. Křik gradoval, dokud se nerozechvěl celý dům. Skla doslova explodovala, nábytek padal, a když se Juliana vrátila domu, nenašla vlastně vůbec nic. Dům byl v troskách a manžel s dcerou neznámo kde. Anna tehdy poprvé okusila sílu Dark Phoenix, ale zároveň zjistila, že její lidské tělo je prozatím moc slabé. Jako Anna poznala nové schopnosti, Phoenix poznala bolest. Její tělo bylo zraněné a v dezolátním stavu. Bloudila ulicemi města, než jí matka díky empatii znovu našla. V její hlavě nebylo nic víc, než doznívající vztek, bolest a zmatení. Dívku nadále nemohla zvládnout sama, a proto vyhledala odbornou pomoc. Prošla různá místa, než se naučila znát částečně tělo hostitele a co si smí dovolit. Naučila se obyčejnému životu, a když se zdálo, že je vše v pořádku… teprve tehdy ji dovezli do tajného Institutu. Anna byla sama sobě nebezpečná stejně jako svému okolí. Její matka doufala, že právě v Institutu, kde se nacházel i Charles Xavier, dokáže zmatená dívka najít potřebné odpovědi.
V institutu je teprve krátce. Přesto je to konečně místo, kde se necítí držena násilím. Phoenix má ráda volnost. Chce mít jistotu, že může kdykoliv odejít a nikdo jí nebude do ničeho nutit. Díky Charlesovi udělala jisté pokroky, ale čím více si uvědomuje sama sebe, tím spíš věci horší. Postupně prosazuje své smýšlení a své vlastní já. A popravdě, v institutu prozatím zůstává jen proto, že to zatím tak sama chce.
Schopnosti:
Anastasia
Duplikování: Anastasie sama disponuje schopností tvořit své přesné kopie. Doposud dokázala vytvořit maximálně tři ve stejný čas. Nevýhodou její schopnosti bylo to, že pokud se zraní kopie, následky si ponese i Anna samotná. Tyto klony jsou jednoduchá stvoření, která udělají přesně to, co jim stvořitelka nakáže. Pokud je někdo zraní či jich není dál potřeba, rozplynou se. Vzdálit se od stvořitelky mohou pouze na určitou vzdálenost a sami nemají žádné schopnosti.
Phoenix
Znásobení síly hostitelky: Neboť je Phoenix zdrojem neskutečné síly, zpravidla dožene schopnosti svých avatarů na maximum. Dokáže tak tvořit nevyčíslitelný počet kopií, které se mohou libovolně vzdalovat a mají vlastní mysl a možnost rozhodování. Některé kopie jsou bez schopností, jiné mají jednu z možných schopností samotné Phoenix. Vyvrcholením této schopnosti je potenciál, kdy Anastasie dokáže vytvořit svou přesnou kopii se všemi schopnostmi Phoenix a dá tak vzniknout identickému avatarovi.
Ovládnutí kosmické energie: Phoenix má schopnost manipulovat s kosmickou energií a využívat životní sílu vyhrazenou pro budoucí generace, čímž prakticky popírá jejich možnou existenci. Tuto sílu může proměnit na paprsky obrovské destruktivní síly. Může přímo absorbovat energii podobnou například výbuchům a přežila by i vystavení celé energii slunce. Má možnost absorbovat energii a životní sílu svých nepřátel, stejně jako pohlcovat vše ve svém dosahu.
Telepatie: Vzhledem k tomu, že se jedná o spojení veškeré psionické energie, má duševní schopnosti kosmického rozsahu včetně telepatie a telekineze. Schopnost číst a ovládat myšlenky lidí i jiných vnímajících bytostí. Možnost přenášet informace z jedné mysli do druhé bez pomoci fyzické komunikace. Její schopnost telepatie může být využita mnoha způsoby bez i s omezením. Vztahuje se i na telepatickou obranu, kdy není možné číst její mysl či mysl jiných lidí. Má schopnost vytvářet realistické iluze a způsobovat, že lidé zažijí události, které se ve skutečnosti nestaly. Není pro ni problém využívat tělo jiných lidí a manipulovat s ním, jako s vlastním. Stejně jako způsobit ztrátu určitých vzpomínek případně vyvolat úplnou amnézii jedné osobě nebo skupině lidí. Dočasně může nepřátele psychicky nebo fyzicky paralyzovat.
Telekineze: Tuto psionickou schopnost využívá v mnoha kreativních cestách včetně útočných a obranných. Pokud obývá tělo dostatečně silného avatara má schopnost díky telekinezi létat včetně udržování různých předmětů současně ve vzduchu. Disponuje schopností tvořit ochranné štíty, které mohou odvrátit i ty nejsilnější útoky. Živým organismům může zaútočit přímo na konkrétní tkáně, způsobovat svalové křeče, rozpad kůže, prasknutí krevních cév a ve výjimečných případech tuto schopnost posunout k úplnému rozložení objektu v téměř nic. Svou sílu dokáže přetvořit na destruktivní psionické hroty, které ničí fyzické předměty pokud s nimi přijdou do kontaktu. K tomu se váže i možnost tvořit psionické zbraně dle libosti.
Cestování v čase: Manipulace s vesmírnou energií jí dává možnost procházet časem. Minulost, budoucnost, současnost. Přesouvat může sebe i větší skupinu osob. Rozsah této schopnosti je dokonce tak velký, že je schopna cestovat do jiných dimenzí a skutečností.
To je ovšem rozsah schopností samotné Phoenix. Dalo by se tvrdit, že ona jako mystická entita je nezastavitelná, to ovšem neplatí pro jejího avatara. Avatar je stále omezován fyzickým tělem, kterému není umožněno zvládat tak obrovskou sílu a energii. Nadměrné užívání síly se tak projevuje na fyzické i psychické rovině. Phoenix dosud nezná své limity, ale Anastasie je má. Teprve se musí naučit, co si v novém těle může dovolit, aniž by svou hostitelku zabila. Z toho důvodu prozatím ani většinu svých schopností nepoužívá.
Dovednosti:
Phoenix sama si není vědoma svých dovedností. Jsou tu věci, které jdou tak nějak přirozeně. Za to vděčí zejména Anastasii. Ovšem vzhledem k tomu, že Phee není tak úplně člověk, nijak se jejich dovednostem neučí. Nepotřebuje umět řídit auto, tančit, zpívat, hrát na hudební nástroj. Nepotřebuje umět boj, neboť nepřítele v případě nouze zkrátka vymaže ze světa. Zkrátka se dá tvrdit, že Phoenix neumí žádnou lidskou dovednost a to z jednoduchého důvodu. Nikdy by nic podobného prakticky nevyužila. To ovšem neznamená, že by v ní někdo neprobudil zájem učit se.
Věk: 19 let
Rodina:
- John Doherty - otec, člověk
- Juliana Crane, matka, mutant (empatička)
- Phoenix - stvořitelka, prakticky parazitický organismus, využívající Annu jako hostitele
Národnost: Britská
FC + fotky: Jodie Comer
Vzhled:
Zvláštní. To je pravděpodobně první slovo, které vás napadne, pokud Anastasii uvidíte. Výraz zraněné laně, vyděšeného zvířátka či připodobnění k mystické bytosti. Na první pohled může působit poněkud zanedbaně. To umocňují zejména hnědé vlasy, které díky své jemnosti poletují ve vzduchu. Vítr je snadno rozfouká do všech stran, rozcuchá je a majitelka je příliš nepovrchní osobou, než aby je upravovala do společensky přijatelné formy. Zanedbanost může umocnit i širší nijak neupravované obočí. Svou roli mají i oči. Velké, zelené s hustými řasy. Rozšířené zorničky tak stahují většinu pozornosti na sebe. Dodávají pocit důvěry a právě zmíněné mystičnosti. Někdy jsou její oči místem poznání. Hledíte do nich a přitom je vám jasné, že jejich majitelka ví něco víc. Zná tajemství. Těžko říct zda vaše, cizí nebo celého světa. Víte, že za tím pohledem je něco, co musíte odhalit a ta myšlenka vám nedá spát. Jindy jsou její oči mrtvé, prázdné. Někdo by i přísahal, že právě tehdy v nich nelze spatřit odraz ničeho. Vykreslují její tvář ještě strhaněji. Přijde vám jako cizí, neznámá osoba, která myšlenkami není přítomna, jakoby se vám vzdálila kilometry daleko. Symetrické a přirozeně růžové rty svádí k jejich pozorování. Minimum lidí na světě má rty symetrické, kdy spodní ani horní ret neupozadí ten druhý. Právě proto se u jejích rtů na pár chvil pozastavíte, než pozornost přesunete jinam. Úzký krátký nosík a jemná bledá pokožka to vše potrhuje.
Obličej jako takový má oválný s jemnými rysy. Vlasy dlouhé a tělo výškou ani váhou nevybočuje z průměru. Není ani malá, ani vysoká. Makeup či dokonale padnoucí oblečení včetně šperků jí nic neříká. Nejčastěji ji uvidíte ve volném nebo vytahaném tričku jedné barvy. Často sahá po bílé nebo šedé. K tomu přidá džíny, či snad tmavé tepláky, pohodlné tenisky a v případě chladu teplou mikinu na zip. Rozhodně není dokonalou ženou. Mnozí by jí nenazvali ani krásnou. Kdyby byla knihou, rozhodně by vás nezaujala obalem. Anebo možná ano. Právě proto jak vypadá, byste po ní sáhli. Otočili ji, abyste odhalili název případně její obsah. Jedna z těch knih, která vaší poličku sice neozdobí, ale přesto ji tam umístíte.
Povaha:
Soudíte knihu podle obalu? Otáčíte ji, abyste si na zadní straně přečetli shrnutí? A dokáže vám těch pár vět říci, zda jde o knihu dobrou a čtivou, či snad vás neosloví, a proto ji odložíte? Jak moc dokáže pár vět skutečně popsat celou problematiku knihy? Pochopíte obsah vždy napoprvé nebo v ní při každém dalším čtení naleznete to, co jste dříve neviděli? Lidé se skutečně mohou připodobnit ke knihám. Tak jako obal, vzhled vám napoví či k určité osobě cítíte sympatie, či antipatie. Přesto ani pár vět o jeho maličkosti vám nemůže říct, zda je to člověk dobrý nebo špatný. A co teprve, pokud to ani není člověk?
Annu nemůžete pokládat za normálního člověka, ona jím není. Její tělo slouží jako schránka pro existenci nad naše chápání. Není dobrá ani špatná. Hodná ani zlá. Ona prostě je. Pro člověka je nemožné pochopit její myšlenkové pochody, to jak ona svět vidí a vnímá, protože stejně složité je pro ni chápat lidské bytosti. Nezná pojem smrtelnost, proto jsou po ni tyto dočasné formy života maličkostí. Zrnko písku v obrovské poušti. Nechápe křehkost lidského života a nechápe ani smrt. Zkrátka nerozumí tomu, co způsobí, pokud někoho zabije. Životy pro ni nic neznamenají. Vymyká se všem známým konceptům. Neexistuje tabulka, která by jí popsala. Proč? Možná na tom svůj podíl má i to, že nezná emoce. Tedy, prakticky Anna emoce zná, dříve je měla, ale to bylo před Phoenix. S jejím novým životem vše zmizelo… nastalo prázdno. Nové stránky, které je teprve potřeba zaplnit. Přesto je lidské tělo uzpůsobené k prožívání. Ona nic podobného nezná a nikdy nezažila, proto bývá zmatená. Ovládat své emoce je pro ni vůbec nejtěžší, protože ovládnout něco, čemu sami nerozumíte je nemožné. Pokud se to povede, pak se jedná čistě o náhodu a snad štěstí.
Ať byla Anna v minulosti jakákoliv, Phoenix to v ní zcela zazdila. Na svět hledí s flegmatickou odměřeností. Lidským bytostem může připadat jako zlá a chladná. Prostý analytik, který vás bere jako subjekt zkoumání. Až pár chvil ve vaší společnosti ukáže, zda je vhodné vás jakkoliv vyhodnocovat. S ničím neztrácí čas. Radosti i trápení života jdou zcela mimo ni. Hlavu si prakticky netíží ničím. Nejčastěji ji potkáte, jak tiše přešlapuje po okolí. Prohlíží si tiše svět. Zkoumá, zda stojí za záchranu, zda je vhodné některé bytosti ušetřit a nabídnout pomocnou ruku. Phoenix samotná se vnímá jako bytost mimo náš svět. Mohla nesčetněkrát zasáhnout. Ovlivnit vývoj situace, ať už v prospěch jedné nebo druhé strany. Nedá se říct, že by se nikdo nepokusil jí v tomto směru ovlivnit, ovšem každý pokus byl marný. Phoenix nikdy necítila povinnost se v záležitostech lidí angažovat. Pouze se snad ujišťuje, že její záměr bude dokonán a její existence není ohrožena. Dalo by se tvrdit, že vyvolat v ní emoce je skutečné umění. Přesto je to jedna z věcí, která se nedoporučuje. Vztek je pro ni zničující emoce, při které se nedá kontrolovat. Právě přes vztek lze téměř okamžitě aktivovat Dark Phoenix, která ničí všechno a všechny v jejím obsahu. Tehdy se s ní nedá mluvit, nemůžete vyjednávat. Vaše jediná naděje je utéct a zachránit si život. V této podobě je Phoenix nezastavitelná. Právě vztek se pro ni stává postupně nejznámější emocí ze všech ostatních, přestože její znalosti jsou mizivé. Ke smůle všech ostatních, je to emoce, která jde vyvolat nejsnadněji a je minimum lidí, kteří se v ní kdy pokusili probudit cokoliv jiného.
Je skutečně málo, zoufale málo momentů, kdy kontrolu nad tělem získává opět Anna. Phoenix je čistě dominantní bytost, která uzurpuje tělesnou schránku jen pro sebe. Prosadit se, je tak pro Annu téměř nemožné. Jsou však i takové situace, kdy i Phoenix potřebuje zcela napodobit lidské chování, aniž by se prozradila. Právě v ten moment dává menší prostor své hostitelce. Čas to není nijak dlouhý a její možnosti jsou značně omezené i tehdy zůstává vesmírná entita jako hlídač neustále ve střehu. Proto neočekávejte nic jako rozdvojenou osobnost, ona ji prakticky nemá. Propracovat se nějakou cestou k Anně je téměř nemožný úkol, velmi obtížný i pro ty nejsilnější telepaty. Dalo by se polemizovat o tom, zda u Phoenix existuje něco jako morálka či snad svědomí. Z hlediska lidského chápání rozhodně ne. Z hlediska chápání jí samotné a jejího smýšlení rozhodně ano.
Historie:
Před Phoenix
Anastasia se narodila do poměrně dobře fungující rodiny začátkem roku 2021. Zatímco její otec, John, byl obyčejným člověkem, její matka měla zvláštní schopnosti. Právě po matce malá holčička podědila gen, který jí věnoval schopnosti mutanta. Rodina to byla klidná. Otec byl seznámen s tím, že jeho žena i dcera jsou jiné a plně to respektoval. Naopak, dokonce je chránil před zvědavými pohledy ostatních. Pro štěstí všech, Juliana je empatičkou a schopnost Anny se dlouho neprojevovala. Rodiče si tak ušetřili práci s tím skrývat svou dceru a vysvětlovat, proč je její kůže jiná či proč vypadá zcela odlišně od člověka, jak je to u jiných mutantů. Své dětství trávila šťastně v Yorku. Byla jedináčkem a nikdy neměla moc kamarádů. Přesto jí to nevadilo. Anna je docela samostatné děvče, které si hodiny dokázalo vyhrát samo. Často ji mohla matka najít u zrcadla, s kterým si povídala. Opakovaně vysvětlovala, že to není odraz, ale holčička jí podobná. Údajná holčička mrkala, když Anna ne a později se prý i pohybovala nezávisle na člověku před zrcadlem. Pochopitelně to každému rodiči přidělá starost, když dítě tvrdí, že odraz v zrcadle není jeho. Uvažovalo se dokonce i o dětském psychologovi, to ovšem ještě neměli ani tušení, že to jsou první náznaky schopností.
Čas šel dál, Anna poměrně snadno zapadala do společnosti obyčejných dětí. Základní školu absolvovala jako velmi nadané a vnímavé dítě. Vlastně odmalička byla poměrně citlivá. Hodná dívka, která by nikomu neublížila. Ráda rozdávala úsměvy na všechny strany. Hrála si sama nebo hodiny kreslila. S dospíváním se její schopnost začala probouzet k životu. Ukázalo se, že odraz v zrcadle opravdu není odrazem, ale prvními pokusy o vytvoření klonu. Trvalo to sice dlouho, ale po jednom roce samostudia dokázala Anna tvořit klon bez pomocí zrcadel. Její schopnost jí bavila a pokoušela se najít jisté hranice. Pokoušela se poslat klon do školy, pokud se jí toho dne zrovna nechtělo, ale jen co klon opustil vrátka zahrady, rozplynul se. Pokoušela se poslat klon za sebe na nezáživné hodiny, jenže vědomosti, které byly na hodině zmíněny, již nezískala. Měla před sebou několik let experimentování, kdy posouvala svou schopnost dál, až se ji naučila zvládat do dnešní podoby. Pokud se cítila velmi osamělá, zkrátka si vytvořila klon, který ji odpovídal nebo si jí vyslechl. Jenže používání jejích schopností si přeci jen vyžádalo pozornost sousedů. Anna nevědomky dala vzniknout představě, že rodina nemá jen jednu dceru, ale dvě s tím, že pouze jednu pouští mezi lidi. Bláhová to představa, ovšem čím více lidí tuto domněnku potvrzovalo, tím spíš se další zvědavci zajímali. Situace vygradovala do podoby, kdy se rodina přestěhovala z Velké Británie do Ameriky. Nové místo mělo být novým začátkem, to ale ještě Anna neměla ani tušení, co jí čeká. Stále si užívala život náctileté. Chodila na střední školu, poznávala kamarády, zažívala okouzlení a snad i první lásky, či mít ráda. Život byl takový, jaký dospívající dívka má být. Ale pak to bylo všechno pryč. Cosi se zvrtlo… nastala událost, kterou si Anna nepamatuje a pak? Nezbylo nic…
Příchod Phoenix
Probudila se v poměrně pěkně zařízeném pokoji. Spala v posteli, kterou nepoznávala. Nic v jejím okolí jí nebylo povědomé. Zmateně si vše prohlížela, než se zaměřila na fotku u nočního stolku. Na ní byla rodina, kterou též nepoznávala. Dva dospělí a jedno dítě. Netušila kdo to je, či by je měla znát. Vlastně nepoznávala nic ani svoje tělo. Trvalo, než si Phoenix uvědomila, že obsadila bytost, která se jí prakticky dobrovolně vzdala. Nic před tímto okamžikem nebylo a neexistovalo. Žádný život, žádná dívka, dospívání ani rodina. Dva lidé jí oslovovali podivným jménem a chtěli po ní věci, které nechápala. Cítila se v tom domě uzavřená. Opouštěla ho. Pravidelně utíkala ve dne i v noci. Chtěla se dostat jinam, ale pokaždé selhala. Křičela, když jí zavírali do pokoje a právě tehdy poznala svou první řádnou emoci – vztek. Toho dne byla Juliana pryč, měla pracovní schůzku. V domě s Annou byl jen její otec. Opět se pokusila utéct a zoufalý muž jí zavřel v jejím pokoji. Křik gradoval, dokud se nerozechvěl celý dům. Skla doslova explodovala, nábytek padal, a když se Juliana vrátila domu, nenašla vlastně vůbec nic. Dům byl v troskách a manžel s dcerou neznámo kde. Anna tehdy poprvé okusila sílu Dark Phoenix, ale zároveň zjistila, že její lidské tělo je prozatím moc slabé. Jako Anna poznala nové schopnosti, Phoenix poznala bolest. Její tělo bylo zraněné a v dezolátním stavu. Bloudila ulicemi města, než jí matka díky empatii znovu našla. V její hlavě nebylo nic víc, než doznívající vztek, bolest a zmatení. Dívku nadále nemohla zvládnout sama, a proto vyhledala odbornou pomoc. Prošla různá místa, než se naučila znát částečně tělo hostitele a co si smí dovolit. Naučila se obyčejnému životu, a když se zdálo, že je vše v pořádku… teprve tehdy ji dovezli do tajného Institutu. Anna byla sama sobě nebezpečná stejně jako svému okolí. Její matka doufala, že právě v Institutu, kde se nacházel i Charles Xavier, dokáže zmatená dívka najít potřebné odpovědi.
V institutu je teprve krátce. Přesto je to konečně místo, kde se necítí držena násilím. Phoenix má ráda volnost. Chce mít jistotu, že může kdykoliv odejít a nikdo jí nebude do ničeho nutit. Díky Charlesovi udělala jisté pokroky, ale čím více si uvědomuje sama sebe, tím spíš věci horší. Postupně prosazuje své smýšlení a své vlastní já. A popravdě, v institutu prozatím zůstává jen proto, že to zatím tak sama chce.
Schopnosti:
Anastasia
Duplikování: Anastasie sama disponuje schopností tvořit své přesné kopie. Doposud dokázala vytvořit maximálně tři ve stejný čas. Nevýhodou její schopnosti bylo to, že pokud se zraní kopie, následky si ponese i Anna samotná. Tyto klony jsou jednoduchá stvoření, která udělají přesně to, co jim stvořitelka nakáže. Pokud je někdo zraní či jich není dál potřeba, rozplynou se. Vzdálit se od stvořitelky mohou pouze na určitou vzdálenost a sami nemají žádné schopnosti.
Phoenix
Znásobení síly hostitelky: Neboť je Phoenix zdrojem neskutečné síly, zpravidla dožene schopnosti svých avatarů na maximum. Dokáže tak tvořit nevyčíslitelný počet kopií, které se mohou libovolně vzdalovat a mají vlastní mysl a možnost rozhodování. Některé kopie jsou bez schopností, jiné mají jednu z možných schopností samotné Phoenix. Vyvrcholením této schopnosti je potenciál, kdy Anastasie dokáže vytvořit svou přesnou kopii se všemi schopnostmi Phoenix a dá tak vzniknout identickému avatarovi.
Ovládnutí kosmické energie: Phoenix má schopnost manipulovat s kosmickou energií a využívat životní sílu vyhrazenou pro budoucí generace, čímž prakticky popírá jejich možnou existenci. Tuto sílu může proměnit na paprsky obrovské destruktivní síly. Může přímo absorbovat energii podobnou například výbuchům a přežila by i vystavení celé energii slunce. Má možnost absorbovat energii a životní sílu svých nepřátel, stejně jako pohlcovat vše ve svém dosahu.
Telepatie: Vzhledem k tomu, že se jedná o spojení veškeré psionické energie, má duševní schopnosti kosmického rozsahu včetně telepatie a telekineze. Schopnost číst a ovládat myšlenky lidí i jiných vnímajících bytostí. Možnost přenášet informace z jedné mysli do druhé bez pomoci fyzické komunikace. Její schopnost telepatie může být využita mnoha způsoby bez i s omezením. Vztahuje se i na telepatickou obranu, kdy není možné číst její mysl či mysl jiných lidí. Má schopnost vytvářet realistické iluze a způsobovat, že lidé zažijí události, které se ve skutečnosti nestaly. Není pro ni problém využívat tělo jiných lidí a manipulovat s ním, jako s vlastním. Stejně jako způsobit ztrátu určitých vzpomínek případně vyvolat úplnou amnézii jedné osobě nebo skupině lidí. Dočasně může nepřátele psychicky nebo fyzicky paralyzovat.
Telekineze: Tuto psionickou schopnost využívá v mnoha kreativních cestách včetně útočných a obranných. Pokud obývá tělo dostatečně silného avatara má schopnost díky telekinezi létat včetně udržování různých předmětů současně ve vzduchu. Disponuje schopností tvořit ochranné štíty, které mohou odvrátit i ty nejsilnější útoky. Živým organismům může zaútočit přímo na konkrétní tkáně, způsobovat svalové křeče, rozpad kůže, prasknutí krevních cév a ve výjimečných případech tuto schopnost posunout k úplnému rozložení objektu v téměř nic. Svou sílu dokáže přetvořit na destruktivní psionické hroty, které ničí fyzické předměty pokud s nimi přijdou do kontaktu. K tomu se váže i možnost tvořit psionické zbraně dle libosti.
Cestování v čase: Manipulace s vesmírnou energií jí dává možnost procházet časem. Minulost, budoucnost, současnost. Přesouvat může sebe i větší skupinu osob. Rozsah této schopnosti je dokonce tak velký, že je schopna cestovat do jiných dimenzí a skutečností.
To je ovšem rozsah schopností samotné Phoenix. Dalo by se tvrdit, že ona jako mystická entita je nezastavitelná, to ovšem neplatí pro jejího avatara. Avatar je stále omezován fyzickým tělem, kterému není umožněno zvládat tak obrovskou sílu a energii. Nadměrné užívání síly se tak projevuje na fyzické i psychické rovině. Phoenix dosud nezná své limity, ale Anastasie je má. Teprve se musí naučit, co si v novém těle může dovolit, aniž by svou hostitelku zabila. Z toho důvodu prozatím ani většinu svých schopností nepoužívá.
Dovednosti:
Phoenix sama si není vědoma svých dovedností. Jsou tu věci, které jdou tak nějak přirozeně. Za to vděčí zejména Anastasii. Ovšem vzhledem k tomu, že Phee není tak úplně člověk, nijak se jejich dovednostem neučí. Nepotřebuje umět řídit auto, tančit, zpívat, hrát na hudební nástroj. Nepotřebuje umět boj, neboť nepřítele v případě nouze zkrátka vymaže ze světa. Zkrátka se dá tvrdit, že Phoenix neumí žádnou lidskou dovednost a to z jednoduchého důvodu. Nikdy by nic podobného prakticky nevyužila. To ovšem neznamená, že by v ní někdo neprobudil zájem učit se.