Post by Laurenco Guirescu - Castle on Jul 14, 2017 17:37:27 GMT
Jméno a příjmení: Laurenco Guirescu (Ren, Lauri, nebo také přezdíván Lobo či Španěl)
Věk: 24 let
Rodina:
Otec: Francis „Frank“ Castle (Punisher, Kat)
Matka: Elektra Natchios
První základy výchovy dostal v sirotčinci v Madridu.
Poté jej učili lidé z gangu a madridské ulice.
Národnost: španělská – to si myslí. (Ve skutečnosti – italsko – řecká)
FC + fotky: Enrique Iglesias
Vzhled:
Snědý mladík, v jehož očích se usadil stín, který i přes téměř stálý úsměv ukazuje, že neměl lehkou minulost. Jeho oči i přes to dokážou snadno uhranout, jsou tak tmavě hnědé, až se v určitém úhlu zdá, že jsou téměř černé. Ovšem v určitých situacích je jeho pohled jiskrný, natolik divoký a plný života, že mu jen málokdo odolá. A pak přijde chvíle, kdy je jeho pohled naprosto šílený, jako by měl v očích příslib vaší smrti, o kterou se sám postará. Oči mu lemují husté a dlouhé černé řasy, jež mu může závidět kdejaká žena. Ostře řezaná tvář, zděděná po otci s výraznými čelistmi a lehce krojenými rty, které už okusily mnoho žen. Nos nemá nikterak výrazný, akorát zapadá do jeho obličeje. Tmavé vlasy, které mu poletují okolo hlavy v neupraveném vrabčím hnízdě, si nechává raději kratší. I tak mu, ale spadají do čela, jelikož si je vepředu nechává delší, nežli na krku. Hladce oholený není skoro nikdy, ale plnovous u něj také nehledejte, na tvářích a bradě mu prostě roste několika denní strniště. Jeho výraz se hodně často neztotožňuje s jeho pohledem. Úsměv, který si tak rád zachovává na svých dokonalých rtech, bývá totiž falešný. Pobavenost, která je jistojistě na váš účet, v jeho tváři naleznete častěji, nežli bývá milé. Dokáže předvést nespočet úsměvů, od milého až po krutý, ale jen hrstka z nich bude upřímných. Na bradě má malý důlek. Není přehnaně krásný, ale rozhodně má charisma.
Laurenco má úctyhodných 189 centimetrů, což je asi jediný nejižanský rys, který má. Postavu má spíše štíhlou a šlachovitou, ale to neznamená, že nemá vyrýsované svaly a široká ramena. Jen rozhodně není žádný Rambo. Má vcelku dlouhé nohy. Co se týče tetování, nikdy si na ně nijak nepotrpěl, ale na levém rameni má vytetovaný kříž. Stejný symbol nosí na stříbrném řetízku, který mu zdobí krk. Jizvy jsou něčím, co přijímá jako připomínku toho, čím si prošel. Jedna mu protíná pravé obočí, zůstala mu po jedné z rvaček, stejně jako malá jizva na spodním rtu kousek od levého koutku. Dvě jizvy na zádech, které mu tam zanechaly kulky při jedné z přestřelek a jedna od biče, dlouhá a hluboká. Jedna na levé lopatce, druhá na bedrech. Poslední z těch významnějších, které stojí za zmínku, mu hyzdí břicho téměř na pravém boku, kousek pod žebry. Tou se na něm podepsal nůž jeho přítele.
Má rád kožené věci, takže bez kožené bundy ho uvidíte jen málokdy. Nosívá i kožené kalhoty, ale dává přednost obyčejným džínám. Trička s potiskem nebo nějakých pestrých barev u něj rozhodně nehledejte. Nosí obyčejná bílá nebo černá trika a nátělníky. Miluje také mikiny přes hlavu, které mají velké kapuce. Na nohou nejčastěji nosí kožené vojenské kanady. V obleku se příliš nevyžívá, ale není to nic, co by na sebe nevzal. Čas od času si nasadí sluneční brýle a kšiltovku.
Povaha:
"Vstanu, znovu a znovu. Dokud nezlomíte mou vůli a to se vám nikdy nepodaří!" Laurenco
Muž nebo snad ještě chlapec, jehož život pro nikoho nic neznamená, se může zdát obyčejným, nevýznamným… Možná proto se naučil ta nejdůležitější pravidla pro život. Pravidla, jako je nespoléhat se v ničem na druhé, ale pouze sám na sebe, nikomu nevěřit, jen sám sobě, že vše co chcete, si musíte vzít sami a nečekat, až vám to někdo dá. Další věcí, které se na ulici naučil, bylo pravidlo silnějšího, protože jedině ten, kdo se pere o svůj život, má na něj právo. Dítě ulice, tak by se možná dal popsat nejjednodušeji, ale problém je, že jeho charakter vůbec jednoduchý není.
Lauri je možná až nezdravě nedůvěřivý, nechce přátele, ne po tom, co už si pro něj osud přichystal. I tak se umí dokonale přetvařovat a hrát hry, které jsou nutností pro přežití mezi gangstery. Hněv, jež mu během dětství naplnil srdce, nedokáže ale vždy ovládnout. Někdy bývá příliš agresivní, příliš divoký, až se zdá, jako by byl šílený. Odjakživa měl problémy s autoritami a poslouchání rozkazů od svých šéfů, snad pro to, že je sám příliš hrdý a dominantní. Sklonit hlavu je pro něj prostě problém, ačkoli je natolik inteligentní, že si hraje na poslušného poskoka. Ren je prostě horká hlava, jež jedná bez rozmyslu, typický horkokrevný jižan… má v sobě příliš temperamentu a zvířecího chování, chování zabijáka, jež netuší, kde se vzalo. Nikdy mu nedělalo problém zabít, ačkoli ho sžírají noční můry, v nichž ho navštěvují jeho oběti, či jiné… horší věci. Vyvrhel společnosti, grázl se svědomím, který nezapadá nikam. Rád pije, rád kouří a nepohrdne ani marihuanou. Je vášnivým tanečníkem, miluje hudbu a vcelku rád i zpívá. Miluje pohyb, který pro něj znamená vysvobození z reality. Rád se rve, vyvolává rvačky a přijímá údery protivníka. Také zbožňuje stará auta a motorky. Často se dostává do křížku s policií, ale adrenalin je pro něj jako nejchutnější droga. Jestli je sobecký? Ach ano, možná až příliš. Ptáte se, zda je majetnický? Tak, že to děsí. A ženy? Ty jsou jeho slabostí, zbožňuje je, ale nikdy ještě nemiloval. Užívá si života, i přes to, že jej nenávidí, hodlá z něj vytřískat vše, co jde, jen aby dosáhl toho, co mu bylo vzato. Za tím, co chce, si prostě jde, bezohledně a bezcitně. Nedokáže pracovat v týmu, vždy kopal jen za sebe, tak proč by se měl starat o ostatní?
Nesnáší, když někdo pláče a sám téměř nikdy neuroní slzu. Uvnitř je obyčejným klukem, ale společnost, ve které vyrostl z něj udělala zrůdu. Okolo svého pravého já, svého srdce a duše vystavěl pevnou hradbu, za kterou nikoho nepouští… uvěznil tam malého chlapce, jež byl tehdy příliš zranitelný, aby se ho už nikdo nemohl dotknout. Aby mu nikdo nemohl už nikdy ublížit a zlomit jej.
Ale až za poslední rok z něj udělali zvíře, obyčejnou šelmu, jež lační po krvi. Šelmou, jejíž jediným cílem je přežít, protože nic jiného nežli život mu nezbilo.
Historie:
"Musíš to chápat, není to nic osobního. Neměl jsem na vybranou, buď já, nebo ty." Diego - (Renův nejlepší přítel) na Rena, když se jej pokusil zabít
"Přiveďte bojovníky. Můj šampion má hlad, touží po jejich krvi!" Šéf gangu
"Potrestejte tu bestii!" Šéf gangu
Rena porodila Elektra Natchios, dokonalá vražedkyně. Porodila ho ve španělském Madridu a tam i záhy ponechala vlastnímu osudu. Otci, jímž byl Francis Castle, zvaný Kat, o něm nikdy nepověděla, zatajila jejich syna před všemi. A proč, to není také známo. Na svět tak přišel syn dvou sakra dobrých zabijáků a do vínku mu dali jen ty „nejlepší“ vlastnosti.
Chlapec vyrostl v nejchudší čtvrti Madridu, v jednom ze špinavých sirotčinců, odkud se dostal až po absolvování základní školy, kterou prolezl se sakra odřenýma ušima. Tehdy se stal členem jednoho z místních gangů, padl mezi tu nejhorší špínu, mezi jakou mohl. Zde v podsvětí, kde platilo pouze pravidlo silnějšího, se chlapec musel začít učit, ne, že by ho sirotčinec už tak dost nevyškolil. Od malička se pral, ve škole byl jen obyčejným pouličním rváčem a problémy se ho držely jako žvýkačka ve vlasech.
Vždycky byl pohybově nadaný, a tak mu nedělalo problém naučit se rvát, skákat po střechách z čímž se stal skvělým parkouristou – protože útěky před policií jsou nejsnazší po střechách a podobně. Tanec pro něj byl vždy součástí života a králem všech parketů se nestal pro nic za nic, jeho vášeň a temperament neměla konkurenci. Tancovat se naučil už jako malý na madridských ulicích, kde to tancem prostě žije. Snad jedině při tanci dokázal vždycky projevit pravé emoce. Jindy si zpíval, jeho hlas byl opravdu pěkný, ale nikdy ho to nijak zvlášť nebavilo. Další věcí, která se stala jeho vášní, byly motorky a stará auta, jejichž motory s nadšením zkoumal a učil se je opravovat, brzy se stal vcelku slušným automechanikem. No dívky, o těch není třeba mluvit… jsou jeho slabostí, stejně jako tanec.
Ze začátku pracoval jako vymahač peněz, později jej naučili zacházet se střelnou zbraní, a tak když bylo potřeba se někoho zbavit, byl právě Lauri tím, kdo si ušpinil ruce. Učil se rychle, věděl, že nemá klást otázky, nebo se vzpírat, ačkoli se mu nejedna věc hnusila a sklánět hlavu ho už také přestávalo bavit. Brzy okusil, jak chutná olovo vpalující se mu do masa, ale rány nebyly smrtelné, a tak se ze zranění brzy vylízal. Ty, jež zabil, vídal ve svých snech, ale tehdy ještě netušil, co jej ještě potká. Jak šel čas, hochovi narůstalo sebevědomí a jeho přátelé v něm viděli autoritu, svého vůdce. Většina mladých členů gangu začala poslouchat právě Laurence, který si mimo to začal vyskakovat a vzpírat se rozkazům… začal být hrozbou, někým nepohodlným pro hlavu gangu. První pokus, jak se jej zbavit, byl tou největší ránou, kterou tehdy osmnáctiletý Ren utržil od života. Tehdy pochopil, jak hořký a krutý život je, pochopil, že nakonec každý zůstane sám. Šéf podplatil Renova nejlepšího přítele a parťáka, který mu s vidinou peněz a možná i Renova postavení, bodl nůž do zad… téměř doslova. Téměř, protože mu tu dýku nebodl do zad, ale do břicha. Lauri mu hleděl do očí a on mu bezostyšně pohled oplácel. Jako by tu noc prozřel, až moc dobře pochopil tu lekci, jež mu život dal… nehodlal mu dát záminku mu ji zopakovat. Jaká to ironie, že přežil. Snad to byla jedna z věcí, kterou zdědil po otci… tuhý kořínek.
Ostatní přátelé, kteří o ničem netušili, jej našli a odvezli do nemocnice. Jistě, pomohli mu, ale bylo jen otázkou času, kdy se nechají také podplatit, není - liž pravda? Odtamtud se vrátil zpět, což byla osudová chyba, jak brzy pochopil. Už se s ním nehodlali párat, a pokud se chtěl pomstít, nedali mu k tomu příležitost. Nebyl špičkově vycvičený zabiják, aby si poradil se třemi gorilami, které na něj čekali. Odtáhli jej k muži, jež je měl všechny pod palcem a donutili jej padnout na kolena, když mu okolo krku zapínali kovový obojek a odvezli jej na místo, kde se konaly nelegální zápasy. Nebyly to psí zápasy, ani kohoutí, byly to zápasy mužů, kteří to rozhodně nedělali dobrovolně. A on se stal jejich novým bojovým psem, otrokem, bestií, jež z něj hodlali udělat, aby vydělali peníze, nebo lépe, aby zemřel a oni si nemuseli špinit ruce. Tyhle souboje neměly pravidla, nešlo jen o poražení soupeře, tady se bojovalo na život a na smrt. Bylo těžké se rozhodnout, jestli je lepší zemřít a ukončit tak své utrpení, nebo bojovat o ten ubohý život v kleci a nechat se ponižovat, snášet bolest, kdy člověk pomalu, ale jistě přicházel o rozum. A jediné, co Laurence drželo při smyslech, byla jeho víra a vůle. Rozhodl se bojovat o každičký nádech, o každou hodinu, kterou mohl být na světě déle. Stalo se z něj zvíře, vybudoval si zvířecí instinkty a přísahal by, že si vytříbil i smysly a instinkty. Bojoval se silnějšími protivníky, ale jen díky tréninku v cele, kdy každé ráno cvičil i s minimem jídla, jen díky své hbitosti, rychlosti a lstivosti dokázal vyhrávat a přežít tak dlouho. Bojoval necelých šest let, zavřený v kleci s obojkem na krku, na řetězu, zabiják, zvíře co nezná nic jiného, nežli každodenní boj o život. Téměř jej zlomili, ale on vždycky vstal, pokaždé se stal vítězem, kamkoli jej přivezli. Pokaždé upřel svůj temný pohled do očí toho muže, jež z něj tohle udělal, jako by jej vyzýval. Vždy ukázal alespoň střípky vzdoru, jen aby jim dokázal, že jej stále nezkrotily, nezlomili… že přežil, znovu a znovu. A to i přes to, že jej později čekal výprask a další bolest… Jednoho dne to skončilo.
Bojoval naposledy.
Místo této nelegální a zvrácené zábavy, kde se přihlížející vyžívaly v utrpení bojovníků, v každé kapce krve, kterou prolili, našla policie. Jejich zátah byl úspěšný, chytili ty, jež měli vše na svědomí a osvobodili zabijáky, jež byli vězněni v klecích jako otroci. Ovšem pro jejich nebezpečnost a hrozbu, jež představovali pro lidi, je také odvedli, nechali ošetřit a podrobili psychologickému vyšetření, jen málokdo se zdál být schopný normálního života, aniž by ostatní ohrožoval. Ren mezi ně nepatřil.
Pak se ale objevili oni. Neznámí muži, jež tvrdili, že se o něj postarají. Odvedli jej na akademii, do institutu, aniž by tušil, co jej tam čeká.
A tak se zbavil obojku.
Schopnosti:
Laurenco je pouliční zabiják, bez pravidel a pořádného výcviku. Nejlépe mu jde boj z blízka, ale umí používat i zbraně, ačkoli mistr není. Připomíná spíše zvíře, nežli člověka.
Naučil se snášet a přijímat bolest, která mu připomínala, že je stále naživu.
Je vynikající parkourista.
Dovednosti:
Střelba – 4
Tanec – 9
Parkour – 8
Zpěv – 5 (hlas Enrique Iglesias)
Ovládání motorových vozidel – 7 (auta a motorky)
Boj z blízka – 8
Angličtina (na základní škole) – 3
Sebeovládání – 3
Věk: 24 let
Rodina:
Otec: Francis „Frank“ Castle (Punisher, Kat)
Matka: Elektra Natchios
První základy výchovy dostal v sirotčinci v Madridu.
Poté jej učili lidé z gangu a madridské ulice.
Národnost: španělská – to si myslí. (Ve skutečnosti – italsko – řecká)
FC + fotky: Enrique Iglesias
Vzhled:
Snědý mladík, v jehož očích se usadil stín, který i přes téměř stálý úsměv ukazuje, že neměl lehkou minulost. Jeho oči i přes to dokážou snadno uhranout, jsou tak tmavě hnědé, až se v určitém úhlu zdá, že jsou téměř černé. Ovšem v určitých situacích je jeho pohled jiskrný, natolik divoký a plný života, že mu jen málokdo odolá. A pak přijde chvíle, kdy je jeho pohled naprosto šílený, jako by měl v očích příslib vaší smrti, o kterou se sám postará. Oči mu lemují husté a dlouhé černé řasy, jež mu může závidět kdejaká žena. Ostře řezaná tvář, zděděná po otci s výraznými čelistmi a lehce krojenými rty, které už okusily mnoho žen. Nos nemá nikterak výrazný, akorát zapadá do jeho obličeje. Tmavé vlasy, které mu poletují okolo hlavy v neupraveném vrabčím hnízdě, si nechává raději kratší. I tak mu, ale spadají do čela, jelikož si je vepředu nechává delší, nežli na krku. Hladce oholený není skoro nikdy, ale plnovous u něj také nehledejte, na tvářích a bradě mu prostě roste několika denní strniště. Jeho výraz se hodně často neztotožňuje s jeho pohledem. Úsměv, který si tak rád zachovává na svých dokonalých rtech, bývá totiž falešný. Pobavenost, která je jistojistě na váš účet, v jeho tváři naleznete častěji, nežli bývá milé. Dokáže předvést nespočet úsměvů, od milého až po krutý, ale jen hrstka z nich bude upřímných. Na bradě má malý důlek. Není přehnaně krásný, ale rozhodně má charisma.
Laurenco má úctyhodných 189 centimetrů, což je asi jediný nejižanský rys, který má. Postavu má spíše štíhlou a šlachovitou, ale to neznamená, že nemá vyrýsované svaly a široká ramena. Jen rozhodně není žádný Rambo. Má vcelku dlouhé nohy. Co se týče tetování, nikdy si na ně nijak nepotrpěl, ale na levém rameni má vytetovaný kříž. Stejný symbol nosí na stříbrném řetízku, který mu zdobí krk. Jizvy jsou něčím, co přijímá jako připomínku toho, čím si prošel. Jedna mu protíná pravé obočí, zůstala mu po jedné z rvaček, stejně jako malá jizva na spodním rtu kousek od levého koutku. Dvě jizvy na zádech, které mu tam zanechaly kulky při jedné z přestřelek a jedna od biče, dlouhá a hluboká. Jedna na levé lopatce, druhá na bedrech. Poslední z těch významnějších, které stojí za zmínku, mu hyzdí břicho téměř na pravém boku, kousek pod žebry. Tou se na něm podepsal nůž jeho přítele.
Má rád kožené věci, takže bez kožené bundy ho uvidíte jen málokdy. Nosívá i kožené kalhoty, ale dává přednost obyčejným džínám. Trička s potiskem nebo nějakých pestrých barev u něj rozhodně nehledejte. Nosí obyčejná bílá nebo černá trika a nátělníky. Miluje také mikiny přes hlavu, které mají velké kapuce. Na nohou nejčastěji nosí kožené vojenské kanady. V obleku se příliš nevyžívá, ale není to nic, co by na sebe nevzal. Čas od času si nasadí sluneční brýle a kšiltovku.
Povaha:
"Vstanu, znovu a znovu. Dokud nezlomíte mou vůli a to se vám nikdy nepodaří!" Laurenco
Muž nebo snad ještě chlapec, jehož život pro nikoho nic neznamená, se může zdát obyčejným, nevýznamným… Možná proto se naučil ta nejdůležitější pravidla pro život. Pravidla, jako je nespoléhat se v ničem na druhé, ale pouze sám na sebe, nikomu nevěřit, jen sám sobě, že vše co chcete, si musíte vzít sami a nečekat, až vám to někdo dá. Další věcí, které se na ulici naučil, bylo pravidlo silnějšího, protože jedině ten, kdo se pere o svůj život, má na něj právo. Dítě ulice, tak by se možná dal popsat nejjednodušeji, ale problém je, že jeho charakter vůbec jednoduchý není.
Lauri je možná až nezdravě nedůvěřivý, nechce přátele, ne po tom, co už si pro něj osud přichystal. I tak se umí dokonale přetvařovat a hrát hry, které jsou nutností pro přežití mezi gangstery. Hněv, jež mu během dětství naplnil srdce, nedokáže ale vždy ovládnout. Někdy bývá příliš agresivní, příliš divoký, až se zdá, jako by byl šílený. Odjakživa měl problémy s autoritami a poslouchání rozkazů od svých šéfů, snad pro to, že je sám příliš hrdý a dominantní. Sklonit hlavu je pro něj prostě problém, ačkoli je natolik inteligentní, že si hraje na poslušného poskoka. Ren je prostě horká hlava, jež jedná bez rozmyslu, typický horkokrevný jižan… má v sobě příliš temperamentu a zvířecího chování, chování zabijáka, jež netuší, kde se vzalo. Nikdy mu nedělalo problém zabít, ačkoli ho sžírají noční můry, v nichž ho navštěvují jeho oběti, či jiné… horší věci. Vyvrhel společnosti, grázl se svědomím, který nezapadá nikam. Rád pije, rád kouří a nepohrdne ani marihuanou. Je vášnivým tanečníkem, miluje hudbu a vcelku rád i zpívá. Miluje pohyb, který pro něj znamená vysvobození z reality. Rád se rve, vyvolává rvačky a přijímá údery protivníka. Také zbožňuje stará auta a motorky. Často se dostává do křížku s policií, ale adrenalin je pro něj jako nejchutnější droga. Jestli je sobecký? Ach ano, možná až příliš. Ptáte se, zda je majetnický? Tak, že to děsí. A ženy? Ty jsou jeho slabostí, zbožňuje je, ale nikdy ještě nemiloval. Užívá si života, i přes to, že jej nenávidí, hodlá z něj vytřískat vše, co jde, jen aby dosáhl toho, co mu bylo vzato. Za tím, co chce, si prostě jde, bezohledně a bezcitně. Nedokáže pracovat v týmu, vždy kopal jen za sebe, tak proč by se měl starat o ostatní?
Nesnáší, když někdo pláče a sám téměř nikdy neuroní slzu. Uvnitř je obyčejným klukem, ale společnost, ve které vyrostl z něj udělala zrůdu. Okolo svého pravého já, svého srdce a duše vystavěl pevnou hradbu, za kterou nikoho nepouští… uvěznil tam malého chlapce, jež byl tehdy příliš zranitelný, aby se ho už nikdo nemohl dotknout. Aby mu nikdo nemohl už nikdy ublížit a zlomit jej.
Ale až za poslední rok z něj udělali zvíře, obyčejnou šelmu, jež lační po krvi. Šelmou, jejíž jediným cílem je přežít, protože nic jiného nežli život mu nezbilo.
Historie:
"Musíš to chápat, není to nic osobního. Neměl jsem na vybranou, buď já, nebo ty." Diego - (Renův nejlepší přítel) na Rena, když se jej pokusil zabít
"Přiveďte bojovníky. Můj šampion má hlad, touží po jejich krvi!" Šéf gangu
"Potrestejte tu bestii!" Šéf gangu
Rena porodila Elektra Natchios, dokonalá vražedkyně. Porodila ho ve španělském Madridu a tam i záhy ponechala vlastnímu osudu. Otci, jímž byl Francis Castle, zvaný Kat, o něm nikdy nepověděla, zatajila jejich syna před všemi. A proč, to není také známo. Na svět tak přišel syn dvou sakra dobrých zabijáků a do vínku mu dali jen ty „nejlepší“ vlastnosti.
Chlapec vyrostl v nejchudší čtvrti Madridu, v jednom ze špinavých sirotčinců, odkud se dostal až po absolvování základní školy, kterou prolezl se sakra odřenýma ušima. Tehdy se stal členem jednoho z místních gangů, padl mezi tu nejhorší špínu, mezi jakou mohl. Zde v podsvětí, kde platilo pouze pravidlo silnějšího, se chlapec musel začít učit, ne, že by ho sirotčinec už tak dost nevyškolil. Od malička se pral, ve škole byl jen obyčejným pouličním rváčem a problémy se ho držely jako žvýkačka ve vlasech.
Vždycky byl pohybově nadaný, a tak mu nedělalo problém naučit se rvát, skákat po střechách z čímž se stal skvělým parkouristou – protože útěky před policií jsou nejsnazší po střechách a podobně. Tanec pro něj byl vždy součástí života a králem všech parketů se nestal pro nic za nic, jeho vášeň a temperament neměla konkurenci. Tancovat se naučil už jako malý na madridských ulicích, kde to tancem prostě žije. Snad jedině při tanci dokázal vždycky projevit pravé emoce. Jindy si zpíval, jeho hlas byl opravdu pěkný, ale nikdy ho to nijak zvlášť nebavilo. Další věcí, která se stala jeho vášní, byly motorky a stará auta, jejichž motory s nadšením zkoumal a učil se je opravovat, brzy se stal vcelku slušným automechanikem. No dívky, o těch není třeba mluvit… jsou jeho slabostí, stejně jako tanec.
Ze začátku pracoval jako vymahač peněz, později jej naučili zacházet se střelnou zbraní, a tak když bylo potřeba se někoho zbavit, byl právě Lauri tím, kdo si ušpinil ruce. Učil se rychle, věděl, že nemá klást otázky, nebo se vzpírat, ačkoli se mu nejedna věc hnusila a sklánět hlavu ho už také přestávalo bavit. Brzy okusil, jak chutná olovo vpalující se mu do masa, ale rány nebyly smrtelné, a tak se ze zranění brzy vylízal. Ty, jež zabil, vídal ve svých snech, ale tehdy ještě netušil, co jej ještě potká. Jak šel čas, hochovi narůstalo sebevědomí a jeho přátelé v něm viděli autoritu, svého vůdce. Většina mladých členů gangu začala poslouchat právě Laurence, který si mimo to začal vyskakovat a vzpírat se rozkazům… začal být hrozbou, někým nepohodlným pro hlavu gangu. První pokus, jak se jej zbavit, byl tou největší ránou, kterou tehdy osmnáctiletý Ren utržil od života. Tehdy pochopil, jak hořký a krutý život je, pochopil, že nakonec každý zůstane sám. Šéf podplatil Renova nejlepšího přítele a parťáka, který mu s vidinou peněz a možná i Renova postavení, bodl nůž do zad… téměř doslova. Téměř, protože mu tu dýku nebodl do zad, ale do břicha. Lauri mu hleděl do očí a on mu bezostyšně pohled oplácel. Jako by tu noc prozřel, až moc dobře pochopil tu lekci, jež mu život dal… nehodlal mu dát záminku mu ji zopakovat. Jaká to ironie, že přežil. Snad to byla jedna z věcí, kterou zdědil po otci… tuhý kořínek.
Ostatní přátelé, kteří o ničem netušili, jej našli a odvezli do nemocnice. Jistě, pomohli mu, ale bylo jen otázkou času, kdy se nechají také podplatit, není - liž pravda? Odtamtud se vrátil zpět, což byla osudová chyba, jak brzy pochopil. Už se s ním nehodlali párat, a pokud se chtěl pomstít, nedali mu k tomu příležitost. Nebyl špičkově vycvičený zabiják, aby si poradil se třemi gorilami, které na něj čekali. Odtáhli jej k muži, jež je měl všechny pod palcem a donutili jej padnout na kolena, když mu okolo krku zapínali kovový obojek a odvezli jej na místo, kde se konaly nelegální zápasy. Nebyly to psí zápasy, ani kohoutí, byly to zápasy mužů, kteří to rozhodně nedělali dobrovolně. A on se stal jejich novým bojovým psem, otrokem, bestií, jež z něj hodlali udělat, aby vydělali peníze, nebo lépe, aby zemřel a oni si nemuseli špinit ruce. Tyhle souboje neměly pravidla, nešlo jen o poražení soupeře, tady se bojovalo na život a na smrt. Bylo těžké se rozhodnout, jestli je lepší zemřít a ukončit tak své utrpení, nebo bojovat o ten ubohý život v kleci a nechat se ponižovat, snášet bolest, kdy člověk pomalu, ale jistě přicházel o rozum. A jediné, co Laurence drželo při smyslech, byla jeho víra a vůle. Rozhodl se bojovat o každičký nádech, o každou hodinu, kterou mohl být na světě déle. Stalo se z něj zvíře, vybudoval si zvířecí instinkty a přísahal by, že si vytříbil i smysly a instinkty. Bojoval se silnějšími protivníky, ale jen díky tréninku v cele, kdy každé ráno cvičil i s minimem jídla, jen díky své hbitosti, rychlosti a lstivosti dokázal vyhrávat a přežít tak dlouho. Bojoval necelých šest let, zavřený v kleci s obojkem na krku, na řetězu, zabiják, zvíře co nezná nic jiného, nežli každodenní boj o život. Téměř jej zlomili, ale on vždycky vstal, pokaždé se stal vítězem, kamkoli jej přivezli. Pokaždé upřel svůj temný pohled do očí toho muže, jež z něj tohle udělal, jako by jej vyzýval. Vždy ukázal alespoň střípky vzdoru, jen aby jim dokázal, že jej stále nezkrotily, nezlomili… že přežil, znovu a znovu. A to i přes to, že jej později čekal výprask a další bolest… Jednoho dne to skončilo.
Bojoval naposledy.
Místo této nelegální a zvrácené zábavy, kde se přihlížející vyžívaly v utrpení bojovníků, v každé kapce krve, kterou prolili, našla policie. Jejich zátah byl úspěšný, chytili ty, jež měli vše na svědomí a osvobodili zabijáky, jež byli vězněni v klecích jako otroci. Ovšem pro jejich nebezpečnost a hrozbu, jež představovali pro lidi, je také odvedli, nechali ošetřit a podrobili psychologickému vyšetření, jen málokdo se zdál být schopný normálního života, aniž by ostatní ohrožoval. Ren mezi ně nepatřil.
Pak se ale objevili oni. Neznámí muži, jež tvrdili, že se o něj postarají. Odvedli jej na akademii, do institutu, aniž by tušil, co jej tam čeká.
A tak se zbavil obojku.
Schopnosti:
Laurenco je pouliční zabiják, bez pravidel a pořádného výcviku. Nejlépe mu jde boj z blízka, ale umí používat i zbraně, ačkoli mistr není. Připomíná spíše zvíře, nežli člověka.
Naučil se snášet a přijímat bolest, která mu připomínala, že je stále naživu.
Je vynikající parkourista.
Dovednosti:
Střelba – 4
Tanec – 9
Parkour – 8
Zpěv – 5 (hlas Enrique Iglesias)
Ovládání motorových vozidel – 7 (auta a motorky)
Boj z blízka – 8
Angličtina (na základní škole) – 3
Sebeovládání – 3