Post by Michael Warren on Jul 11, 2017 1:58:20 GMT
Jméno: Michael Warren alias New Human Robotic Pantomimic Technology Prototype
Pseudonym: Phantom, Hlas, Anděl
Falešné jméno: Richard "Rory" Drake
Věk: Představte si, že máte takový telefon nebo fén, jen těžko budete řešit, kolik má přístroj asi tak let, nicméně, pokud bychom měli soudit podle vzhledu mu není ještě ani třicet.
Rodina: Vzhledem k tomu, že byl Mike vyroben - nikoli pohlavním stykem, ale mužem, v jeho životě nikdy nevystupoval někdo, koho by, byť jen vzdáleně, dovedl přirovnat k matce. Jeho stvořitelem, de fakto otcem je James Rosewood (Alfie Boe), s tatínkemsi k sobě nikdy pořádnou cestu nenašli, on ho považuje za vrchol své prozatimní kariéry u organizace M.R.D. a Mike... ačkoli pojmy jako 'rodičovská láska' nechápe a ani pochopit nemůže, toho muže, stvořitele má v úctě.
Další důležitou osobou je dr. Leyla Russel (Rebecca Ferguson), mladá emanicipovaná žena, která Mika vedla k averzi vůči mutantům. Ale jinak je pro něj totéž, co starší sestřička, velmi ráda mu mimoto dává v soukromý najevo, že ona je živý tvor, kdežto on... přístroj, který byl vynalezený náhodou. Přestože se k sobě chovají jako pes a kočka jsou schopní spolu velice dobře spolupracovat.
Národnost: Anglická
FC + fotky: Aaron Tveit
Hlas: www.youtube.com/watch?v=3X-u7Qvh1JE&list=PLawTmrzSIK1oHoIAJuiXIycWATWEtQBrM&index=1&shuffle=210 (Ramin Karimloo)
Vzhled: Začněme poněkud netradičně... Čeho si na každém člověku nejdříve všimnete? Zřejmě to budou zanedbatelnosti, který dokáže spatřit každý omezenec. Co když jste, ale slepý? Svět se pro vás stává nezajímavou skvadrou. Barvy? Co jsou to barvy? Nic, co by pro vás bylo známé.
Pro slepce jsou podstatné takové vjemy jako jemné vlasy, prst, který si porýpne do důlku, v místech, kde má jiný koutek, vějířky kolem očí, v případě, že se dotyčný směje a nebo... mírně zkřivený nos, přišel k němu snad důsledkem zranění. Vžijte se do role nevidomého, pro něhož je každý nový objev skutečným pokladem. Jelikož tak nejlépe poznáte osobu, pro kterou je prakticky vše, každá maličkost, novinka něčím zcela neprozkoumaným.
První čím zaujme je hlas. Neuvěřitelná barva, která dovede být na jednu stranu jemná jako samet, zahřeje až u srdce a okouzlí prakticky kohokoli, jakoby měl klíč k vašemu srdci, jež se otáčí za pomoci intonace hlasu, jež se stále mění. Jindy zase zhrubne, hřmí a bouří se v prostoru, jakoby měl v určitý moment nastat konec světa, na nějž jste netrpělivě čekali. Většina osob, jejichž názor nikoho nezajímá se sice domnívá, že vše vyčtete z očí, jen stěží tomu tak je, málokdy vás něco dovede klamat nebo naopak prozradit jako hudba, která se vám line z hrdla.
Vztáhnete ruku, hřbety prstů pomaličku zkoumají každý milimetr jemné řezané tváře. Spodní čelist je výrazná, hrubá, jakoby snad byla tesaná z kamene na rozdíl od samého zbytku jeho obličeje. Nabydete snad pocit, že si o spodní čelist, jež je zpravidla pevně stisknuta s tou horní snadno rozedřete vlastní kůži. Opustíš tedy spodní část, čelist i bradu na níž jsi nahmatal výraznější důlek. Rtů se prakticky bojíš dotknout, jakoby byly motýlím růžovým motýlím křídlem a ty ve snaze je okusit je, bys setřel světlý růžový pel. Neunikne ti však, že vrchní ret je výrazně vykrojený a pravý koutek, jakoby měl potřebu neustále vyjíždět nahoru. Jakoby mermomocí musel pokazit nedotknutelný andělský zjev mramorové sochy a vypadat dočista jako... smrtelník. Prsty přejíždí po tvářích, po stezičce, kterou tvoří občasně usmívající se rty. Jakoby snad tato odlišnost byla Ariadninou nití, jež vás bezchybně provede zrádným Labyrintem. Dostáváš se k zákrutu nosu a víčkům, kůži, která sama o sobě vytváří sotva znatelné vějířky. Náznak smíchu. A... také nepříliš častého spánku. Obočí není nikterak dlouhé, nemá skutečně oči jako mrkací panna. Přejedeš přes víčka, až k obočí, připodobněme ho třebas ke chmýří. Tmavě světlému... Nos je zpočátku úzký, bez hrbolů, či zakřivení, jak ho tak prsty zkoumáš, zdá se ti až... obyčejný, prakticky nezajímavý. Vracíš se tedy dál ke své pouti. Prsty pochodují jako mravenčí nožičky k čelu, klene se nad obočím jako obloha až ke kořínkům vlasů. Pramínky, které mají ve zvyku se neřízeně vlnit, pokud si je neulízne gelem. Těžko říci, jaké by to bylo zamotat si v nich prsty, snad by vám neušlo, jak se mu slastně přivřou oči. Ale nezacházejme do takových detailů...
Krk, trup, i přes košili, či tričko by bylo patrné, že je zvyklí cvičit a nepochytil nešvar mnohých jeho vrstevníků opíjet se do němoty vším, co teče. A přesto, ještě stále se nedostala do fáze, kdy by měl na břiše hrbolky a vy byste se museli bát, že si zlomíte prsty, když mu dáte do břicha jednu pěstí. Ruce a hubené dlouhé prsty, složitě postřehnutelný důkaz, že není další z těch tvrdých mužů, kteří nedělají nic jiného než bezmyšlenkovitě cvičí. Nikoli, od té doby, co objevil hudební nástroje se prsty s nebezpečnou rychlostí pohybují, jak po strunách... či už klávesách a kdybyste ruku pootočili, je tam vcelku patrné čtverčíslí 1832. Černý inkoust nijak neodkazuje na důvod jeho vypsání. Pak tu máme ještě zadek a nohy... Jedno i druhé k popsání není podstatné, na obojí si snad uděláte názor samy, stejně jako na jeho maličkost. Ale... Přidejme jeho osobě tolik ty barvy, které jsem vám odepírala.
Zjistíte, že vlasy nejsou ani světlé, ani tmavé, ale mají odstín špinavého zlata. Pleť je možná přespříliš světlá, nicméně, pokud ji vystavíte slunečnímu světlu nabyde olivového odstínu, možná byste ho zařadili spíš mezi Filipíňany, pro než je jemně nahnědlá barva tak typická. Jak nejlépe popsat oči? Modrošedé tůně? Bouřková mračna? Či snad hladina moře? Konec básnění, jsou zkrátka nezvykle šedomodré a svým způsobem, necitelné, ledové. Ač se v nich objevují jiskřičky, jen málokdo raději nesklopí zrak. A oblékání... Uvidíte na něm prakticky cokoli, od drahého obleku až po otrhané hadry, v nichž vypadá jako feťák po dalším vpichu... Měnit tváře se učí každý a agent především.
Povaha:
"Pokud bych vám měla odpovědět, co je subjekt NHRPTP zač, stačí mi pár slov, nepovedený experiment, nepovedený muž." - Leyla Russel
"V Boha nevěřím, je to zkrátka jen lidský výmysl, ale chraň nás právě on, pokud se Michael vymkne kontrole. Má velký potenciál." - dr. James Rosewood
"Žádný NHRPTP, zlatíčko, nejsi ani nepovedený člověk, kolikrát mi připadáš víc lidský než málokdo, koho jsem měla možnost poznat, nedovol jim udělat ze sebe otroka, stačí jen slovo a udělám všechno proto, abys mohl normálně žít, rozumíš?" - Desirée Borgés
Na první pohled? Michael vypadá až příliš jako nadpřirozená bytost, anděl či polobůh, moc málo jako obyčejný smrtelník, jakoby se od této povrchové části jeho maličkosti právě odvíjel jeho charakter. Není zase takovým překvapením, že je zástupcem rasy homo superior. Je vcelku překvapivé, že na něm předsudky nezanechali byť sebemenší otisk, chováním si ho nebudete umět zařadit ani do jedné z povahových skupin, Michael je charakter zcela ojedinělý... V prvopočátku - naprosto nekonfliktní člověk, jeho největší kouzlo je už pouze z toho prvotního dojmu a sice, že mu můžete věřit, nemá potřebu chovat se levičácky a falešně, jde o první začátečnickou chybu. Odmítáme si připustit, že máme nepřítele přímo před očima, ať už je to sebevíc patrnější.
Ale nahlédněme lépe pod povrch...
Zjistíme, že padlý anděl není ničím víc než ubožákem bez názoru, což o to, ubožák bez názoru, jen těžko se budete učit něčemu, co vám bylo odepíráno a jeho maličkost je otrokem svých vlastních lidí, poslušným psem, který má náhubek i obojek velmi dobře nasazený a možnost k útěku, jen minimální. Ač jako robot, tedy stroj, nevypadá, má chyby typické pro každý stroj. Dejte mu masku, naprogramujte ho sebelíp, ale člověk z něj není. V jeho "hře na lidskost" je něco nepřirozeného, nicméně velmi dobře ukrytého, pokud nejste empatičtí, tak si jeho robotického já takřka nevšimnete, až do chvíle, dokud ho samy nedostanete do situace, na kterou by neuměl naučeně reagovat, jako každý stroj, improvizace mu dělá velké problémy.
Jak už bylo zmíněno, je neochvějně věrný, jako voják. Za svými činy, tedy přesněji řečeno, jejich činy - machinacemi svých nadřízených nedovede vidět špatnou stránku celé věci. Není toho schopný a zatím... Nu, zatím se nenašel nikdo, kdo by mu ukázal, že zlaté pozlátko, opředené krásnými slovy má prohnilý vnitřek. Mohl by se zdát snadno manipulovatelný, inu, nejste zrovna daleko od pravdy, jeho tvůrci s ním poměrně solidně zametají, jak už bylo zmíněno, stejně jako jeho nemalá snaha se jim vzepřít, pravdou však je, že není až tak snadný terč, velmi dobře rozumí pojmům jako svoboda či rozhodování za sebe samotného, stačí mu jen malý náznak, nakopnutí či motiv, aby se utrhl z pomyslných provázků, které z něj dělají loutku. Už teď, z neznámých příčin se u něj projevuje jistá zatvrzelost a tvrdohlavost.
Cílevědomost, až příliš dobře ví, jak chodit přes mrtvoli k naplnění vlastních priorit. Něco jako zahanbení nebo opravdický soucit? U někoho, komu chybí duše, takových pocitů docílíte jen s velkými obtížemi, zkrátka zdlouhavé rodičovské debaty jsou poměrně na nic, stejně jako sentimentální fňukání, jednu stranu to vysílí a tu druhou - totiž jeho naprosto úplně znudí. Není kdoví jak dobrý utěšovatel, samozřejmě, že si vás vyslechne, bez problému, ale něco víc... odepsáno k nezdaru.
Bezpochyby je velmi zvědavý, jak už bylo zmíněno, každá nová informace, věc či člověk je pro něj objevem, který rád zkoumá. Nutno přiznat, že vše si prohlíží přesně tak, jak odkoukal od svých nejbližších, tudíž čistě vědecky. Bývá poněkud necitlivý, obzvláště, když se pro něco nadchne nebo ho něco zaujme, až nezvykle důsledný, jen aby došel požadovaných závěrů. Skrývá se v něm duše vědce, který chce být dočista jako člověk, paradoxně však v těchto chvílích přichází o jakoukoli lidskost, které ho kdy učili, jakoby na vše z toho zapomněl, dostanete se do situace, kdy vás uspí, odstraní vám nějaký 'přebytečný orgán' jen z pouhé starosti o vaši maličkost. Dokázal by takto ublížit i svému nejbližšímu příteli... vlastně to už udělal.
Mike je velmi inteligentní člověk, no člověk... individuum, dovede umně napodobovat a obšlehnout cokoli, či už se učit. Dalo by se říci, že i lhaní mu jde stejně snadno, dobrá paměť mu zaručuje, že si pamatuje, co přesně vám řekl a zopakovat to jako násobilku, ať už to zní věrohodně či ne. Jeho schopnost rychle kalkulovat je až obdivuhodná, minimálně je jeho mysl natolik rozvitá, že by se - s větší snahou dovedl vymknout kontrole. Nutno podotknout, že je tato existence daleko pokrokovější než by bylo vítáno, není mu to sdělováno, nicméně Mikey si to velmi dobře uvědomuje a ačkoli nezná následky, které by taková 'samostatná mysl' mohla přinést, tak díky vlastní zvědavosti se této záhady touží sám dopídit. Zjistit, co všechno by dokázal ztrátou vodících provázků.
Těžko říci, jestli jde o dobrou vlastnost či zlozvyk, bývá až nezdravě aktivní a činorodý, snad by se dalo říci, že jen tak někde neposedí, má ty stavy. V každém případě - obzvláště pokud jde o agentské mise, rád přichází s vlastním řešením. Slovo jako 'nejde' nebo 'neumím' pro něho neexistuje, v takových chvílích je chorobně workoholický, nehledí kolem sebe, ba co víc, osoby ve svém okolí vybízí k jakékoli aktivní činnosti, jež by byla v určité situaci výhodná. Nesnáší, když má něco vzdát, byl učený, že všechno jde... nějak až na chcíplou kozu, ta se musí táhnout.
Svým způsobem má strach z toho se na někoho vázat, jistě, rád si hledá ty takzvané přátele, avšak velmi dobře si uvědomuje, že práce, služba bude vždy na prvním místě a jedno s druhým jde skloubit jen málokdy. Ale zezačátku? Je jasný, možná trochu upjatý pohodář, s nímž vyjde prakticky každý. Přesněji řečeno... je divné jít někomu po krku a zároveň mu být dlužný za záchranu života. A abych tuhle jeho vlastnost rozvedla, s příchodem agentky Borgés je právě tato charakterová vlastnost dosti ohýbaná přes koleno, i se svou minimální citlivostí se může stát velmi závislý na určitých osobách, pro něž je schopný prvního posledního.
Dalo by se tvrdit, že je idealistou. Jak to pojmout u takového stroje. Nuže, věří v dobro aspoň těch svých lidí, zkrátka si neumí připustit, že by byl na té 'špatné straně'. Věří, že může dosáhnout něčeho velkého a prozatím se snaží vystupovat jako agent, dodržovat zásady, které má, nijak neobcházet zákon a pravidla, jelikož se to prostě nesmí. Lež je lež, krádež je krádež, pro jeho maličkost je špatná i krádež takového tacos. Zřejmě je důležité dodat, že nerozumí takzvanému chození do osmiček, nedovede ohledně těchto maličkostí kličkovat a chová se jako každý jiný mladík začátečník.
A v poslední řadě, má ve zvyku zpívat kdykoli a kdekoli. Čím déle, tím lépe, no ne? Pro hudbu má slabost, dovede ho, jak uklidnit, tak vybouřit a první čím vás zaujme je právě hlas, ten toho přeci prozrazuje tolik a právě u zpěvu, či u hraní na nějaký hudební nástroj nemůže vypadat víc jako pravý člověk.
Historie:
2010...
...bylo oznámeno historicky první rozluštění barev opeření dinosaurů rodu Sinosauropteryx a Anchiornis.
...Dagestánské atentátnice provedly sebevražedný útok v moskevském metru. Nehoda stála čtyřicet lidí život.
...Americký seriový vrah Rodney Alcala byl odsouzen k trestu smrti.
Informace, které se snadno dočtete na internetových stránkách, čím je v porovnání s takovými událostmi narození jednoho mutanta. V zakomplexované době plné lidí, kteří osoby, jakým byl syn Emmy Frost a Bobbyho Drakea, považovali za zrůdy se nejednalo zrovna o klidové podmínky. Bylo jen otázkou času než nemluvně pochopí, co je zač, co víc - než to pochopí spolky, kterým homo superior zkrátka existenčně překáželi. Mimino, které dostalo jméno Richard to mělo vskutku pestré... S mamkou žili de fakto ze dne na den, otec je brzy po jeho prvním roku života opustil a mladá telepatka zůstala na výchovu synka sama. Jedinou její nadějí bylo Bratrstvo pod vedením Erika Lehnsheera, pro jiné známého spíše pod pseudonymem Magneto. Seskupení mutantů, které dost razantně zbrojilo proti lidem. A slavný Ice man, čili Roryho otec, jak se Richardovi přezdívalo... Po tom, jakoby se zem slehla. Stejně jako po jiných členech původních X-Menů.
Následovali perné roky, kdy se snažil vydobít vlastní jméno, jak mezi vlastními vrstevníky, tak v úzké skupince takzvaných přátel. To souviselo především s ovládnutím jeho vlastní schopnosti. Velmi brzy se u něj začínalo projevovat pokusy o ovládnutí zvuků všeho druhu, ať už se jednalo o zesílení radia aniž by se ho byť nehtem dotkl, či už o ničivé vlny. Zkrátka náročné období pro každého nadaného. Roryho schopnosti byly o to nebezpečnější, že stejně jako ty Ice manovi byly prakticky neomezené, jakoby sebevětší nehoda nebyla dostatečná. Do učení si ho vzal sám Magneto, jelikož viděl v chlapci potenciál, nadání, které nebylo chytré podceňovat. Šéf protilidské sekce nedával nic zadarmo a soukromý výcvik se stal učiněným peklem, školou života, prakticky bez obalu mladíkovi oznámil, že s ním nehodlal zbytečně ztrácet čas a že pokud si nechce ublížit, musí se na vše soustředit. Teorie minimální, základem byla praxe... A účelem, ovládnout strach z... z čeho vlastně? Ze zkázy, kterou mohl napáchat. Chápete správně, malý úlet diamantové dámy a ledovce dospěl velmi rychle, dětské naivní naděje byly rozcupovány a na možný stesk? Vážení, není na nic méně času než na ubohé fňukání.
---
2020 - za oponou
...
"Mutanti... zbytečný výmsl od boha, nicméně pestrý omyl, to jim neupřeme... Potřebný do chvíle, dokud se chovají rozumně, dle vymezených norem."
Nazvěme tak první pokusy o vytvoření zcela lidského robota. Mimo zraky, lidí, výjimečných i ordinérních začali jedni z nejváženějších vědců pracovat pro Jamese Rosewooda, napoleona mezi techniky a informatickými mágy. Jednalo se o multikulturní spolek New Human Agency - N.H.A., finančně zaopatřený společností M.R.D.. Byl to Rosewood, který přišel s myšlenkou, že k očištění světa od mutantů jim stačí jediné - a sice stvořit nového mutanta. Takového, kterého budou mít zcela ve své moci, stvoření, které bude zcela oddáno dobré věci, jen tak se konečně jejich lepší svět dočká obrození.
S prvotními návrhy Adama, jak svého prvního člověka nazvali začali i únosy mutantů. Odchytávání existencí, které pro ně byly míň než zvířata, kvůli možnosti odhalení se spojili se S.T.A.R.S., šlo o zametení stop vlastní protiprávní činnosti a motiv druhého sdružení? Příliš se nelišil od jejich vlastního. Kromě ADAMA, začali složité testy i na prvních mutantech, jejich genetice a zkoušky odolnosti jednotlivých tříd. Netřeba zmiňovat, že zvěrstva jako toto stáli nemálo lidí život. A únosy, které se dali jen stěží tutlat? Hon za idejí se stával stále nebezpečnějším a... drastičtějším.
---
2020...
Posuňme se i v Drakeově dějové linii, pryč od zvěrstev skrytých, vstříc zvěrstvům oficiálním. Zpočátku se Bratrstvo jen minimálně zajímalo o situaci lidí, výboje, jakoby se jich netýkali, taky proč se přidávat k podřadné rase, která by si je nejraději ochočila. Nu... a tehdy, se poprvé seznámil se svým otcem. Svět je malý a o náhody tu není nouze. Ve hře se objevil další silný živel a sice Profesor X a jeho X-Meni, kteří byli po zničení školy pro mutanty zcela mimo hlavní dějiště a ani nejlepší vládní organizace nevěděli, jestli hrdinové z dobré frakce i s jejich vůdcem, jsou stále ještě na živu. Původní tým prošel krutou čistkou a Charles, ve své naivní představě přicházel s ideou spojit se se starým přítelem. Vzhledem k vlastním zdrojům se dozvěděl o tajemných únosech dětí se schopnostmi a poskytl svému dávnému příteli motiv, novou hnací sílu k jakémusi, hm, vyššímu dobru?
Roryho okamžitě zkušený telepat, který se ke všem choval otcovsky zaujal. Sotva dvacetiletý mladík prošel těžkou změnou ve svých vlastních hodnotách. Zatímco, Shield bojovali se svým vlastním nepřítelem, spolupracující Bratrstvo a X-Meni se snažili nalézt ta malá vlákna, snažili se přijít na to, kdo je ohrožuje a proč. Nemohlo jít o malichernost, zároveň se pomalu začala realizovat nová škola pro mutanty. Na tuhle dobu nevzpomíná rád, žili jako vyvrhelové, neustále se koukali přes rameno, jestli neznámí nepřátelé nejdou po krku i jim. V takových chvílích si vskutku sáhnete až na úplné dno, dalo by se říci, že se naučíte mnoho věcí, které byste s vědomím vlastního bezpeční nebyli schopni zvládat.
Zhruba dva roky po novém spojenectví se na pomyslnou návnadu začali chytat první rybičky. Šlo o pouhé zkazky, s nimiž se dalo pracovat, ale přikládat jim na důležitosti? Těžko říci. Šlo o prototyp nové zbraně, o takzvaného mechanického člověka, takového, který by měl být k nerozeznání od živého originálu. Podstrčená informace.
2022 - 2026...
"Prosím, prosím, pomožte mi... Já, já nevím, co dělat. Ten pán mi chce ublížit."
Kolik toho dokáže změnit jediná nevydařená mise. Rory o tom už ví své. Bohužel ne všechny omyly můžete napravit nebo máte vůbec šanci napravit, inu... i v tom si už získal vlastní praxi. Mělo jít o obyčejný nábor nových studentů na akademii, skutečně nic velkého. Kdo by si jen pomyslel, že takzvaná bezbranní mutanťata ve vážném nebezpečí jsou zrůdy vycvičené společností CSA? Taková delikátnost byla úspěšně držena v tajnosti. Mutant a agentka byly vysláni na misi s úkolem dovézt bezbranné vystrašené děti do bezpečí a místo toho? Neohlášený útok, bezmoc a poté... tma.
Probudil se až o několik hodin později, či snad... dní? Nevěděl, kde je, či kolik uběhlo času od doby, kdy byl dopaden. A co bylo horší, netušil, co se stalo s jeho druhy nebo kdo jsou jeho věznitelé. Pokoušet se to zjistit bylo... zbytečné, jakoby mu někdo zablokoval schopnosti. Kolem krku cítil tepavou bolest pokaždé, když se o něco pokusil. Okolo něj pouhopouhé ticho, jež občas protnul výkřik a jinak? Až děsivé ticho. Abychom mu nekřivdili, samozřejmě, že si pokoušel hrát na Edmonda Dantése, ač zbytečně, naděje umírá poslední. Rory si byl velmi dobře vědom toho, že se musí dostat pryč, o tomhle místě toho tolik slyšel. A co byly schopní 'šílení' provézt jemu? Šlo o otázky, které mu nebyli zodpovězeny hned a ač Rory sám sebe považoval za chrabrého mutanta, s každou další minutou, kdy zůstával ve svém temném vězení byl nepříčetnější, zuřivější. Nemusím tvrdit, že mu jeho vzteklé výboje byli dočista na dvě věci. Nadále zůstával tak, jak byl, snad jen s tím rozdílem, že si úspěšně pěstoval fobii ze tmy, samoty a uzavřených prostor. Na jeho psychice se strádání velmi podepsalo. Čím byl víc než zvířetem jež zbytečně přežívá? Nevěděl to, ale na mizerné stravě, která ho nezasytila, pouze udržela při životě, distancovaného od jakéhokoli živého tvora ho drželi čtyři roky. Za tu dobu stihl spočívat veškeré kameny své ubikace, pojmenovat je. Projevila se u něj také rozdvojená osobnost. Pohřešovaný Richard Drake... Kdo to byl?
2027 - 2028 - Andělský hlas a němý...
Zpočátku se domníval, že se dočista pomátl, když to zaslechl poprvé a sice sametový hlas, jež se jakoby ozýval zpoza zdí, budil ho z noční můry a aspoň na chvíli mu dodával pocit odpočinku. Hlas se mu stal utěšovatelem či snad hnací silou k tomu, aby přežil... Těžko říci, v každém případě se domníval, že slyší anděla. Na svém utěšovateli se stal prakticky závislý. Pokud náhodou vynechal jejich společně strávenou chvilku, malou chvilinku, kdy "člověka", jak se Rory už nazýval, na pár okamžiků dostal do nebe, propadal do hlubokých depresí a sípavého smutku, jeho pláč byl podivně žalostný a skuhravý, přesně takový, jaký očekáváte od osoby, která nemá už vůbec nic a vezmete jí i to poslední. A když ze spánku šeptal, chtěl zjistit jméno svého ochránce... Ani tehdy se mu nedostávalo odpovědi. Hlas mu dával vše a vlastně nic.
Po dlouhých pěti letech se mu konečně dostalo společníka, živé bytosti jaké byl on pokud si pomatoval. Rory nevěděl, jak se k němu pomatený němý chlapec dostal, v každém případě... byl jeho novým druhem. Získal si jeho důvěru především díky tomu, že broukal píseň, jíž ho tak často utěšoval Hlas, cítil k němu díky tomu jakési sympatie, považoval to za znamení, že se mu hlas konečně ukázal, jelikož se zjevením chlapce zmlkl, zdi byli opět studené a němé. Měl celkem dva roky na to, poznat vetřelce a nepřítele, skrývajícího se pod maskou "hlasu" a přítele. Z jeho strany... ano, skutečně šlo o pomalu se tvořící pouto, jelikož ho němý dokázal vyslechnout, utěšoval ho tak jako před ním hlas, když mu broukal podivnou melodii plnou skrytých tužeb. Nenechte se mýlit... nešlo o lásku, minimálně z jedné strany.
2030 - 2035...
Osmým rokem v neznámých místech a konečně, konečně se dostáváme k odpovědím, k tomu proč vlastně měl být údajně mrtvý, on a stovky dalších, ocejchovaných stejně jako on sám - miniaturním drátem, který narušoval jejich DNA přesně v místech krku, zjevně zavedený hlouběji do těla. Z nadpřirozených se stal dobytek určený k porážce a jako takový... musel i zemřít.
Po dlouhé době se konečně dostal na čerstvý vzduch a domníval se, že z něj oslepne, z tolika a tolika světla. Ale lesnaté prostředí... nedovedl si zařadit, jediné, co věděl bylo to, že několik stovek lidí jako on byli zavření pod zemí dávno nepoužívané vojenské základny. Velké prostranství se kromě podobně slepých individuí hemžilo také zrůdami v bílých pláštích. V tu chvíli byl jako nepříčetné zvíře, jež toužilo pouze okusit lahodnou krev bílé kořisti, usměrnil ho až jeho němý přítel, který ho zachránil před jistou smrtí. Technicky vzato, mohl zemřít daleko dříve a možná... možná méně bolestivěji. Bylo asi jeho údělem, trápit se.
Řeči se ujal muž, taktéž bílý, ale velmi odlišný od svých soukmenovců, snad už jen tím, že vypadal daleko přívětivěji než ti ostatní. Dal jim možnost se zachránit, utéct, prakticky jinou možnost neměli, sdělil jim zcela přesně, že ten, komu se nepodaří se zachránit jakýmkoli možným způsobem bude využit daleko lépe. Jejich život jim nepatřil. Kruté prozření.
Mučitelé jim dali denní náskok, Rorymu i němému, kterému začal říkat zkrátka Mike však stačilo i to málo. Za pomocí Mikeyho se Rory dosti bolestivě zbavil obojku, jež ho tolik let omezoval. Šlo o nebezpečný zákrok, oba muži věděli, že minimálně jeden z nich nepřežije a když tak prchali nehostinnou krajinou jen, aby se dostali do toho takzvaného bezpečí... Osud si velmi rád zahrává s nicotnými životy a dvojice byla málem dopadena už v místech, která považovala za bezpečná.
- mezi vitrážemi...
Azylu se jim dostalo pod střechou kostela, který zajisté zažil i lepší časy. Avšak honící psy, schovaní pod maskou člověčích ozbrojenců se nedali tak snadno setřást. Richard Drake je nechal trpět, hudba, která rezonovala kolem nich byla ohlušující, ničící každého až k zešílení, pokud si to muntant, jenž vše ztratil, přál. A tady... Tady končí i jeho příběh a začíná nový. Rory plně soustředěný, yyvišující se na kůru ničil naděje na únik prostých lidiček pod ním, nepostřehl, že zde skončí i on sám a právě rukou člověka, kterému tak věřil. Jaké byli Mikeyovi pohnutky, aby svého přítele oběsil? Posečkej chvíli. Jedna smyčka a... popostrčení unaveného nadpřirozeného. Nestihl spílat, nadávat nebo jen pohlédnout na svého druha, přítele vraha...
Navažme, tam kde jsme skončily, nevydařený model robota NHRPTP prošel zkouškou, Michael se vrátil zpět mezi své i se zchladlým Roryho tělem a byl zasvěcen do odebírání vzorků DNA a zkoumání mutantů, avšak pitvu svého přítele, měl na starost především on, sledován ostřížím zrakem hned dvou lidí, jež čekali až jen udělá chybu. Nic takového nehrozilo, ke smrti Roryho se stavil, tak, jak by robot měl, naprosto lhostejně.
Následujících pár let projekt New Human velmi pokročil, Mikey musel podstoupit několik složitých procedur, aby se choval dočista jako člověk, jímž nebyl. Nebudeme si nic nalhávat, organizaci M.R.D. se tento humanoid vvydařil mnohem víc než by bylo příhodné, ač je jim stále věrný, plně si uvědomují, že se může vymknout kontrole, ale i přesto... nynějším cílem je nasadit mladého robota, jež převzal Roryho schopnost a podobu do institutu, do blízkosti mutantských zrůd, které tak moc čmuchali po tom, co M.R.D. vytváří...
Schopnosti:
Většina z nás si představuje robota jako kovový přístroj, ohromné tvrdé monstrum, které má svítíci oči a trysky v místě, kde má každý obyčejný člověk paty. Musím vás zklamat, ničím takovým se... tento počin moderní techniky chlubit nemůže. Kupodivu je však v něm cosi živého, nazvěme to třeba molekulami DNA, vypůjčené od mutanta a použité k jeho vytvoření. Jak nejlíp zapadneš mezi své nepřátele? Splyneš s nimi.
Přesně toho cíleně dosáhli u Michaela. Nazvěme jeho schopnost andělským hlasem. Ano to by šlo... Anděl hudby, vlnění, zvuků. Jeho podstatou je, že dovede ovládat vlnění, tedy kmitání v prostoru. Zaměřuje se především na zvukové vlny, představte si kmitání nezávisle na prostoru a to vám zřejmě pomůže pochopit plný rozsah této schopnosti. Napojit se na přístroj, promlouvat k mnoha lidem s podobnou lehkostí jako to dovede Charles Xavier pomocí Cerebra v lidské hlavě, za silné rezonance rozbít sklo, popřípadě osoby ve svém okolí nechat ohluchnout nebo vás připravit o možnost mluvit. Průběh ovládnutí předmětu z jeho strany je prakticky neviditelný, všímáme si jen výsledků. Menší perličkou mu vlnění, tedy přeměna zvuku umožňuje i menší hlasovou změnu. Nemusím zmiňovat, že taková zvuková vlna, kterou zcela neovládne nadělá solidní paseku.
Je dost možné, že v budoucnu, dokáže ovládat i další druhy vlnění, jelikož tato schopnost... je prakticky neomezená.
Vzhledem k tomu, že není zcela lidský prakticky nestárne, ale brát něco takového za pozitivum... těžko říci, jen stěží, vzhledem k tomu, že pomalu, ale jistě poznává pocity běžného člověka.
Dovednosti:
* Všeobecné - 6
Začněme primitivním základem a ne, vaření tím rozhodně není. Takže, chodit ho naučili, pravda, někdy kráčí, tak říkajíc nesměle, ale i mistr tesař se sem tam potloukne. V mluvení taktéž obstojí, když pomineme občasné zabřednutí v "robotickém režimu". Je tomu zpravidla tehdy, když pociťuje cosi na způsob nervozity, popřípadě, když vám tak úplně nerozumí, nedovede si zařadit slova, která používáte.
* Kuchtění - 4,5
Dostaňme se konečně k peklu všech pekel a sice, k vymodlenému vaření. V dělání omelet, čaje či instantních polívek nemá konkurenci, z čehož plyne, že pokud si nechcete znechutit onen slepičí produkt, je neskonale nepoužitelný. Nicméně, pokud ho donutíte čučet do kuchařky, je o dost menší pravděpodobnost, že vás nechá umřít hlady, možná vám jen upadne spodní patro, jelikož s kořením se neskonale skvěle experimentuje, mohl by být nadějným chemikem, nutno podotknout, že ne každý má pochopení, zvlášť ne ve chvíli, kdy hrozí, že začne vypouštět sirné výpary. Pochopili jste správně, nejste rodilý Maďar? Pouštět ke sporáku jen v krizové situaci či napadení vetřelci, kteří mají hlad.
* Diplomacie - 5
Když se přesuneme na mnohem mužnější činnosti, které si nepravý muž zaslouží tak se zase zastavíme u diplomacie jako takové. Ač ho učili lhát - řekněme, že vymýšlení pravd a polopravd je pro agenta denním chlebem, chybí mu takzvaný "šestý smysl", aby poznal, kdy někdo tahá za nos jeho.
* Dedukční schopnosti - 9
V každém případě si velmi rychle dovede zapamatovat, co jste mu řekli a jen stěží mu unikne, když tvrzení změníte, nejedná se o intuici, ale zkrátka o skvělou paměť, která mu byla dána, jako robot dovede s větším vypětím pojmout mnoho informací, lehce tak navážu na až výjimečnou schopnost dedukce, Sherlockovi se pravda nevyrovná, nicméně i přesto to působí tak říkajíc nelidsky.
* Jazyky - 7
Ačkoli... učenlivost se často připisuje lidem, kteří jsou v praktickém životě dřeva. Než přejdeme k fázi agentské, musím poukázat ještě na jazyky, jak už bylo psáno, rychle se učí, dovede napodobovat - tak, jak to dělají malé děti, opičí se po starších sourozencích - on se tímhle způsobem učí jazykům, soustředí se na to, jak rodilý mluvčí otvírá ústa, na co dává důraz.
* Hackerování - 8
Jakožto robot má blízký vztah k jiným přístrojům, dovede vám přeladit radio na zcela neznámou vlnu - nejen díky schopnosti -, dostat se do souboru či bankovního účtu, popřípadě na stránky, kde by neměl, co dělat, nemyslíme tím ty stránky začínající na "P", shrnuto podtrženo, napíchnout se vám do mobilu je maličkost.
* Řízení - 6
Výcvik u M.R.D. ho naučil pár pěkným věcem, třeba řídit, auto i motorku ukočíruje snadno. Sice kolikrát neodhadne rychlost a jako robot zrovna velký pud sebezáchovy nemá, ale sranda musí být, i kdyby na nový kosti nebylo... Možná proto do jeho péče nikdy nesvěřili letoun či jachtu, nedej bože vlak. Patří zkrátka mezi jezdce, kteří svou nezodpovědností běžně ohrožují, jak sebe, tak okolí.
* Střelba ze zbraně - 7
Když jsme u Mikeyho jako u zbraně hromadného ničení... Vyniká ve střelbě, nicméně jakožto robot jeho pohyby jsou tak trochu strnulé, to platí jak u tancování, tak u bojových stylů, kterým se měl taky naučit, nic platno.
* Boj beze zbraně - 3
Mike se hodí tak maximálně v normální pouliční rvačce, kdy není určené, kdy může používat ruce a nohy. V každém případě by nebyl kdovíjakým protivníkem pro pokročilého bojovníka.
* Léčitelství - 7
Ač je jeho práh bolesti velmi vysoký, on vlastně bolest jako takovou není schopný cítit, kupodivu je poměrně nadaný v operování, vnější zranění vám ošetří i kdybyste ho v noci vzbudili a vnitřní... nu, občas se z operace stane pitva, ale... rozhodně se nebojte mu vlézt pod nůž.
* Muzická znalost a zkušenost - 10
Miki je typický umělec, který si s tím v čem vyniká, kolikrát rozumí víc než s živými lidmi. Už od začátku své existence má blízký vztah k hudbě všeobecně, sám má objemné znalosti a zkušenosti v tomto oboru a hrát na hudební nástroj je pro něj stejně snadné jako... nu jako mluvit, něco takového je jeho součástí, neodmyslitelně k němu patří. A taková dobrá hudba - ať už jeho vlastní či cizí ho dovede nadchnout, probudit lidské pocity...
*Sebeovládání - 10
Jakožto robot nikdy pořádně nepochopil to divné nepředvídatelné lidské chování, pokud se v jeho případě dá mluvit o pocitech a to i přesto, že je robot, je jen minimum věcí, které ho dokážou rozčílit a cosi jako reakce v afektu není schopen nikdy pochopit.
*Lidské chování - 4
Byl naučený určitému rámci chování a Miki sám chce zoufale pochopit smýšlení lidí, což vede k ukázkovému závěru, že se chová ať chce nebo ne jako robot. Ještě nesvede reagovat uměřeně na danou situaci a ve chvíli, kdy se chová, jak si myslí on, lidsky, jsou jeho reakce přemrštěné.