Post by Anastasia Doherty on Jun 2, 2018 8:19:32 GMT
Postavila se na nohy a mlčky pozorovala jeho tvář. Každý malý detail, včetně zjizvené kůže, která tvořila tetování. Nedokázala to říct, ani popsat, ovšem v tomhle ho pochopila. Však ona sama ráno hleděla do zrcadla na tělo, které jí nepatřilo. Měla to tak s každým avatarem. Vypůjčila si silné tělo a to využívala. Ovšem pokaždé, když zahlédla svůj odraz, když se dívala do zrcadla, nebyla to ona. Ať už si vybrala jakékoliv tělo, žádné z nich jí ani trochu nepřipomínalo. Nedalo se připodobnit k její pravé podobě nebo i jen podstatě. Stejně jako Abaddon, i ona hleděla do odrazu, kterému se nedalo věřit. Jen tentokrát, poprvé to byla opravdu ona, kdo držel otěže pevně ve svých rukou. Byla to ona, kdo ovládá Annu. Nebylo to tak, že by Anna ovládala Phoenix. Naposledy to byla Jean, kdo s Phoenix došel nejvýznamnějšího spojení. Chtěla to zopakovat, ale to co se povedlo nyní, bylo daleko lepší.
Stála mu nyní tak blízko, že mu narušovala osobní prostor, ale snad si to ani neuvědomovala. Až moc byla fascinována tím, co vidí. Stiskla mu zápěstí pravé ruky a detailně si ho prohlížela. Změna, která nastala ji až hypnotizovala. Jemně mu prsty přejela po světle modré kůži, stejně lehce a jemně jako je třeba dotek motýlích křídel. Při cestě zpátky pak ukazováčkem opakovala tvar jednoho z tetování. Pozvedla hlavu, aby se mu podívala do tváře. Chtěla vědět, jestli něco cítí. Jestli dotek zjizveného místa způsobí bolest, nebo to celé přejde bez povšimnutí. Nakonec přestala pozorovat celou tvář, ale hleděla mu jen do očí. Možná právě oči byly to nejzajímavější z celé jeho tváře. Nedokázala ani určit jejich barvu. Přestože se zpravidla do očí nedívala nikomu, ty jeho vyhledávala. Připadal jí, jakoby znal celý svět a právě v jeho očích to mohla vyčíst. Pustila mu ruku a soustředila se jen na to, aby cokoliv vyčetla. Hledala ony ukryté odpovědi, protože kdyby ona měla někam ve světě ukrýt tajemství své existence, pak by ho zcela jistě ukryla do takových očí. On jí pohled ovšem opětovat nedokázal. Zadíval se jinam, přestože se Anna snažila z toho pohledu vytěžit ještě alespoň maličkost.
Na jeho slova přikývla. Byla připravená na to, co po přemístění bude následovat. Nic už její rozhodnutí nemohlo zvrátit, ani kdyby Charles našel způsob jak jí zablokovat, jak jí změnit smýšlení. Ona si již byla jistá, že s Abaddonem odejde, i kdyby to znamenalo ztrátu vlastního vědomí. Vzala ho za ruku, aby společně našli to jedno místo, kde její život znovu začne. Tentokrát se ho dotýkala jen letmo. Prakticky se ho ani nedržela, pouze se ruce obou v určitých místech setkávaly. Zavřela oči a ještě jednou se vydala do jeho mysli. Tentokrát skutečně procházela jeho minulostí a hledala jakékoliv místo, kde kdy viděl a mohlo jí sloužit jako útočiště. Byla spousta míst, které si vybrat nemohla a věděla o tom. Hledala, než jí Abaddonovi vzpomínky začaly splývat s těmi, které měla Anna. Phoenix se ještě nikdy nedostala do vzpomínek Anny. Nic, co bylo před jejím příchodem, neexistovalo. Prázdný list, který se měl teprve zaplnit vzpomínkami novými. Možná si to ani neuvědomovala, ale procházela se ve vzpomínkách vlastního avatara. Místa, události, lidé… vše z minulosti Anastasie, aniž by tušila, že to někde v sobě má. V realném čase hledala sotva pár vteřin, vše bez vědomí Abaddona. Ten viděl pouze to, jak Anna na krátkou chvíli zavřela oči a následně je opět otevřela s vybranou vzpomínkou. Našla v sobě jedno místo, které jí táhlo. Bylo to právě proto, že to byl dřív dům Anastasie. Vůbec poprvé, kdy se přestěhovali do států a chtěli začít nový život. K žádnému jinému místu nebyla tak přitahovaná. Kdyby to Anna dokázala popsat, nejspíš by to skutečně nazvala domovem a místem, kde se bude cítit dobře.