|
Post by Admin on Feb 28, 2017 18:47:32 GMT
Pro nadšené sportovce se nachází několik posiloven přímo na ubytovně.
|
|
|
Post by Jack Murdock on Jul 15, 2017 20:45:33 GMT
Rozhodne se ještě pro malý večerní trénink v posilovně. Lépe se mu po něm spí. Říká se, že cvičit a jíst takto pozdě večer není zdravé, ale on stejně chodí spávat ještě mnohem později, takže ony pověstné dvě hodiny bez problémů dodrží. Stala se z toho jeho rutina, pokud nemá na programu něco lepšího, tak si jde večer zaběhat, zacvičit nebo zaplavat. Je to ideální čas, protože má posilovnu v podstatě sám pro sebe. Jen občas sem zavítá ještě někdo jiný. Poté se vplíží do jídelny, kde ukradne něco k jídlu, pokud mu dojdou zásoby, které má u sebe na pokoji. Když se moc nudí, tak jde ze srandy zkontrolovat nějaké studenty, hlavně ty starší, a pošle je spát, pokud dělají nepořádek. Ne, že by chtěl prudit, ale proč čas od času nevyužít toho, že může. Jindy se k nim přidá. To je častější než to prudění. A jindy se prostě odebere k sobě na pokoj, kde si sní svou pozdní večeři, podívá se na nějaký film či zvolí nějakou jinou relaxační činnost a pak jde samozřejmě spát, jelikož brzké vstávání platí i pro něj jako pro instruktura. Zpět ale konkrétně k dnešnímu dni, kdy zvolil posilovnu. V černých teplácích a bílém nátělníku vejde dovnitř. Nikdo tam není. Škoda. Nějakou pohlednou studentku by tady docela uvítal. Mile rád by jí pomohl se cvičením a doprovodil jako pravý gentleman do jejího pokoje. Ale dnes má smůlu. Do stereo soupravy vloží CD s písničkami určenými na cvičení a potichu je pustí. S jeho sluchem mu to potichu stačí a nikoho tak neruší. Potom už se pustí do samotného cvičení. Nejdřív se pořádně protáhne a pak začne dělat své tradiční kolečko. Začíná u posilovacích cviků na ruce a horní část těla.
|
|
|
Post by Laurenco Guirescu - Castle on Jul 15, 2017 22:40:10 GMT
Ocitl se v neznámém prostředí, hozen do světa, kterému zcela nerozuměl. Po té, co jej odvezli z policejní nemocnice a odvezli na jiný kontinent, měl podle slov oněh mužů, najít domov právě zde - na Akademii. Byl zmatený, nedokázal se s náhlou volností a vším ostatním srovnat. Měl strach, och ano, bál se. Ačkoli vítal svobodu plnými doušky, neznal už normální život... za tu dobu v kleci zapoměl, a co víc, tolik se toho změnilo. Cítil, že mezi tyto lidi nepatří, nebyl... vyjímeční jako oni. Byl obyčejný člověk. Nehledě na to, že se stále nemohl vyrovnat s faktem, že existuje i něco, jako byli mutanti a podobně. Tiše, mírně histericky se uchechtnul. Bloudil po chodbách, neboť nechtěl spát... vidina nočních můr jej odrazovala, i přes zjevnou únavu. Poznával nové prostředí, zapamatovával si každý kout a záměrně si vybíral cestu tak, aby na nikoho nenarazil. Samota byla jeho věrnou společnicí. Jeho pohyby opatrné, nedůvěřivé a zároveň z nich čišela agrese. Jako šelma v neznámém prostředí. A pak stanul u otevřených dveří do posilovny, odkud se linula tichá hudba. Zastavil se, zaposlouchávajíc se do hudby... do hudby, jež mu byla neznámá a přes to... jak to bylo dlouho, co naposledy tančil, či zpíval? Vydechl a jeho tmavé, téměř černé oči se zahleděly do místnosti. Nějak si zapoměl uvědomit, že tam někdo asi je. Vešel dovnitř. Teprve až s polekaným výrazem uskočil, čímž porazil koště u stěny, jež s hlasitým zaduněním dopadlo na zem. Renovo oči zdivočely a on vydal tlumený zvuk připomínající zavrčení. Nebylo to žádnou mutací, to jen zvířecí pudy, jež se v člověku, který žil zavřený v kleci probudily. Teprve pak upřel oči na cvičícího muže, v očích hrozbu. Nechtěl se prát, ale netušil co od muže čekat.
|
|
|
Post by Jack Murdock on Jul 16, 2017 19:15:24 GMT
Když cvičí, tak zpravidla nevnímá své okolí. Vypíná své nadpřirozené smysly. Je to pro něj i příjemnější, jelikož skřípot posilovacích strojů není zrovna libozvučný. Dokonce i potichu hrající hudbu vnímá jen podprahově. Proto mu také unikne, že někdo jde po chodbě a míří ke dveřím posilovny. Až rána, způsobená dopadem koštěte na zem, zcela probere jeho smysly. Leknutím se pustí hrazdy, ale dopadne v pořádku na nohy. Naštěstí nedělal zrovna žádný cvik, při kterém by se kvůli leknutí mohl zranit. Dělal pouze obyčejné shyby. Kdyby však Laurenco přišel o trochu později, tak by Jack dělal stojku na hrazdě a pád by byl velice nepříjemný. Při zavrčení se lehce zamračí a pořádně si příchozího prohlédne. Jeho obličej tu ještě neviděl. Studentů je tu sice spousta, a tak nemůže znát všechny, avšak o těch starších má přehled. Nedůvěřivě si ho měří pohledem, připraven se bránit, kdyby na něj neznámý zaútočil. Podle jeho držení těla ví, že má podobný postoj. „Ahoj,“ pozdraví ho přátelsky, což je zcela v rozporu s tím, jak si ho prohlíží a jak má dokonce zatnuté ruce v pěst. „Tebe jsem tu ještě neviděl. Jsi tu nový?“ Ví, že sem nedávno přivezli někoho nového a má podezření, že je to právě on. Chce se ale ujistit, že je jeho domněnka správná.
|
|
|
Post by Laurenco Guirescu - Castle on Jul 17, 2017 15:29:43 GMT
Muž se leknutím pustil hrazdy, na které právě dělal shyby. Jakmile dopadl na nohy, upřel na Rena stejný pohled, jakým ho pozoroval právě on. Srdce mu divoce bušilo, pod návalem adrenalinu, jenž mu proudil krví úplně stejně, jako když stanul v kleci proti svému soupeři. Narovnal se, ale jiný pohyb neučinil, zatím co si prohlížel Jacka. Neunikly mu jeho sevřené pěsti ani napjatý postoj, které mu nedovolovali se ani lehce uvolnit. Pak muž promluvil, přátelským tonem, za kterým Ren viděl pouze přetvářku. Zatěkal pohledem po místnosti a trvalo téměř minutu, nežli odpověděl. Nejraději by totiž z m8stnosti odešel, ale něco hluboko v něm mu říkalo, že by měl projevit alespoň trochu slušnisti. "Ahoj... Ano, jsem." Odpověděl se silným španělským přízvukem. Popravdě... anglicky moc neuměl. Jeho hlas nezněl tak přátelsky, jako Jackův, ale na Lauriho to celkem šlo. Teď však přemýšlel, jak se odsud slušně vykroutit. Nestál o cvičení v posilovně, ne teď a ne v přítomnosti někoho dalšího, ačkoli mu bylo oznámeno, že jej zítra čeká trenink a první vyučování. Paráda... jako by nestačilo, že má základku. "Musel jsem zabloudit." Nadhodil jen aniž by se omluvil za vylekání, či rušení. Byla to lež, moc dobře věděl kde je a jak se sem dostal. Z Jacka nespustil oči, i když se tělem stočil v úmyslu odejít.
|
|
|
Post by Jack Murdock on Jul 18, 2017 14:10:10 GMT
Trochu ho znepokojuje, jak rychle tomu nováčkovi buší srdce. Samozřejmě poslouchá. Vždycky poslouchá, když je mu někdo svým chováním podezřelý. O protivníkovi to prozradí spoustu informací. Trochu se zamračí, ale jinak se pokusí trochu uklidnit a uvolnit. Nejspíš také nedělá zcela dobrý dojem, když má zatnuté pěsti a je celý napjatý. Posadí se a natáhne se pro láhev s pitím, zatímco čeká na odpověď, se kterou si dává celkem na čas. „Tak v tom případě vítej,“ odpoví mu španělsky. Táta ho španělsky učil, navíc v Hell's Kitchen žije spousta lidí mluvících tímto jazykem. I tak ale nemluví zcela dokonale a jeho slovní zásoba je docela omezená. „Já jsem Jack,“ představí se mu. „Jsem jedním z instruktorů, takže když budeš chtít s někým trénovat, přijď za mnou,“ pokračuje v představování sebe. Opět ve španělštině. Přece jen by se měl k nováčkům chovat přátelsky, aby odsud nechtěli odejít. „Občas to tu je bludiště, ale na to si zvykneš,“ pousměje se na něj. „Kam ses vlastně chtěl dostat?“ ptá se, aby mu mohl ukázat cestu a on tu už nemusel dál bloudit.
|
|
|
Post by Laurenco Guirescu - Castle on Jul 20, 2017 13:34:10 GMT
Lauri se opět nadechl, aby sklidnil své splašené srdce. Zdálo se, že se Jack rozhodl zachovat klid a tak si sedl a vzal si pití. Ren jej i tak stále nedůvěřivě pozoroval, ačkoli se o něco málo uklidnil. Po odpovědi, kterou Jackovi dal jej přárelsky přivítal ve Španělštině, což popravdě Rena lehce překvapilo - v dobrém smyslu slova. Tudíž se i přes vlastní nelibost přinutil pousmát. "Děkuju." Odvětí ve svém rodném jazyce. Necítil potřebu znát mužovo jméno a o to méně se mu představovat, ale utíkat také ne. "Těší mě. Laurenco." Nepřešel do Angličtiny, ne když s tím Jack očividně neměl problém. Jeho hlas zněl mírně uštěpačně... takže měl co dočinění s instruktorem... paráda! "Díky za nabídku, ale nepotřebuju trénovat, nechci trénovat." Utrousí tiše, ne však ustrašeně, jen tiše... protože mu pouze sděloval svůj názor. Ve chvíli kdy se však otočí k odchodu jej zarazí Jackův hlas. Ren se tedy otočil zpět a zachytil jeho úsměv. "Maličko." Přiměje se lehce zasmát, ale v hlavě vymýšlí dobou lež, vzhledem k tomu, že jej Jackovi povedlo celkem dostat. Nedá však na sobě nic znát a vystřelí naslepo: "Ven... chtěl jsem najít nějaký méně využívaný východ ven. Na vzduch." Nic lepšího jo v tu chvíli zkrátka nenapadlo.
|
|
|
Post by Jack Murdock on Jul 22, 2017 15:08:07 GMT
Pousměje se, když z něj dostane nějakou pozitivní reakci. Úsměv je příjemná změna od toho napůl vyděšeného a napůl "přemýšlím, že tě zabiju" pohledu. „Nemáš zač,“ opdoví zdvořile. Už předtím měl pocit, že to s ním nejspíš nebude jednoduché, no teď se mu to potvrzuje. Postřehne ten mírně uštěpačný tón a nelíbí se mu. Nechápe důvod. „Dobře. Nikdo tě nutit nebude,“ ujistí ho, ale trošku se zamračí. Chová se divně a je celkově dost podezřelý, takže pozorně poslouchá jeho tep. Kvůli lžím, možnému útoku, zkrátka všemu, co by se mu mohlo nelíbit. Špatně se však čte, takže si není jistý, jestli mu Lauri lže ohledně cílové destinace nebo ne. Každopádně zrovna toto není až tak znepokojující. „Ukážu ti cestu, na popsání je to celkem složité,“ zvedne se a jde za ním. Věci si ale nechá v posilovně, akorát je strčí do jedné z poliček, aby nikomu nezavazely, kdyby sem náhodou v tuto hodinu někdo přišel. Ve skutečnosti ta cesta není až tak složitá, ale má na Lauriho ještě pár otázek. „Jak ses sem vlastně dostal?“ nevypadá, jako kdyby přišel sám nebo se sem dostal dobrovolně. Nehádal by ho ani na to, že ho sem poslali rodiče.
|
|
|
Post by Laurenco Guirescu - Castle on Jul 31, 2017 9:06:11 GMT
Přikývne lehce hlavou, ale pochyboval o tom, že jej nebudou nutit. Ti muži, jež jej sem přivedli mu přišli až příliš sebejistě a odhodlaně. Ren si povšiml pohasínajícího úsměvu i toho, že jej bere, jako možného nepřítele, ale to Lauri ostatně jeho také. Lauri bral všechny, jako možné nepřátele. Možná taky proto dvakrát nejásal, že jej chce Jack cestu osobně ukázat. Přesto se přemohl, opět se pousmál a přikývl. "Dobře, díky." Pootočil se, když za ním Jack vyšel. Po pár krocích, kdy se dostali jen kousek od dveří posilovny mu Jack položil otázku. Vcelku těžkou otázku, na kterou Ren netušil, jak odpovědět. Okamžik přemýšlel, hlavu lehce sklopenou, ne však ze strachu, či podřízenosti, spíše ze zamyšlení. Po pár sekundách se nadechl k odpovědi. "Přivezli mě sem dva muži v oblecích. Nikdy dřív jsem je neviděl." Odvětil dost neurčitě, jako by chtěl tu otázku nenápadně obejít. Dříve byl upřímný, nelhal a říci každému pravdu mu nedělalo problém. Dnes, kdy byl napůl zlomen po několikaletém utrpení se uzavřel do sebe. Tak či onak pokračoval po Jackově boku dál tam, kam jej vedl.
|
|
|
Post by Jack Murdock on Aug 4, 2017 8:19:34 GMT
Nevypadá, že by mu věřil, že ho nebudou nutit bojovat a trénovat, pokud nebude chtít. A upřímně se mu ani moc nediví, tohle místo vzhledem k velkému množství tělocvičen, posiloven a střelnic, vypadá jako nějaké velice luxusní výcvikové středisko. „Nemáš zač,“ usměje se na něj. On ten úsměv myslí zcela upřímně, narozdíl od něj, kterému ho moc nevěří. Už kvůli tomu, že v podstatě od chvíle, co přišel do posilovny, vypadal, že se chce co nejrychleji zase ztratit. Dává mu čas, aby si rozmyslel odpověď. „Nemáš žádné tušení proč?“ položí mu hned další otázku. Tak snadno se tomuto tématu nevyhne. I když to vypadá, jako kdyby toho o moc víc ani nevěděl. Ale ti dva muži v oblecích neboli agenti si ho nevybrali jen tak. Musí být mutant, Inhuman nebo dítě některého ze superhrdinů. Noví agenti sem přicházejí zcela dobrovolně. Vede ho labyrintem chodeb k zadnímu východu, který slouží jako jeden z nouzových východů. Je opravdu velice málo používaný, protože je celkem daleko od ubykací.
|
|
|
Post by Laurenco Guirescu - Castle on Aug 8, 2017 14:10:26 GMT
Jackův úsměv mu přišel upřímný, ale co dnes věděl o lidských povahách? Nic. Netušil, jak se ve společnosti chovat, byl jako zvířátko, které vypustili z klece... Příliš nepředvídatelný. Nebyl za to rád, ale důvěra se získává zpět jen velmi těžko. Proto jen přikývne a raději odvrátí tvář. Lauri mu na otázku odpověděl, ač hledal správná slova déle, nežli by bylo vhodné. A jeho průvodce mu obratem položil okamžitě další. Ren na něj pohlédl, oči plné hněvu, nic však neudělal. Pouze se sám sebe ptal, zda má tušení, proč jej sem přivedli... "Ne... vytáhli mě z lochu a pak přivedli sem. Nevím proč, pouze říkali, že mi pomohou najít správnou cestu." Odvětí mu, byla to pravda, nic víc nevěděl... Pouze mohl dumat nad tím, co mysleli tím, že mu více povědí, až bude připravený... Přemýšlel, neustále však bdělý a v pohotovosti, zatímco jej Jack vedl chodbami k nouzovému východu. Ren se díval okolo sebe a ukládal si cestu do paměti.
|
|
|
Post by Jack Murdock on Sept 4, 2017 13:34:36 GMT
Pouze se pro sebe ušklíbne nad tím jeho pohledem. Chápe, že mu asi není příjemné, že ho takto vyslýchá, ale otázkám ohledně minulosti se tady nevyhne. Určitě se ho bude vyptávat více lidí, takže by si na to měl začít pomalu zvykat. I přes ten nenávistný pohled dostane svou odpověď, i když značně neuspokojivou, ale on nejspíš opravdu víc neví, takže bude lepší zeptat se potom Steva nebo Natashi, která by o tom mohla vědět něco víc. „Pak nejspíš nebudeš mutant a rádi by z tebe udělali agenta, z nějakého důvodu vybrali zrovna tebe,“ říká si to spíš pro sebe než že by mluvil přímo na něj. Možná to ale bude mutant nebo Inhuman nebo jeho zkrátka dítě nějakých dvou superhrdinů či dokonce "záporáků", ale zatím nepovažovali za vhodné mu to říct. Také může být dítětem nějakého agenta. Není nic výjimečného, že si agent na misi trochu užije a dopadne to takto. „Cos vlastně dělal v lochu?“ Snad ho Lauri za tu všetečnost nezabije.
|
|
|
Post by Laurenco Guirescu - Castle on Sept 6, 2017 20:52:13 GMT
Cesta nebyla nijak dlouhá a tak se brzy ocitli na dohled ode dveří, ke kterým mířili. Ren na Jacka hleděl s pozvednutým obočím, když zareagoval několika slovy, která si však říkal spíše pro sebe. I tak se musel ušklíbnout, protože neviděl jediný důvod, proč by vybrali zrovna jeho. Tak či onak, raději mlčel a nijak se k jeho slovům nevyjadřoval... Přeci jen by rád už vypadl z těch dveří. Neodpustí si, ale první upřímný smích po dlouhé době, jelikož ho opravdu pobaví jeho otázka... Co by asi tak mohl dělat v lochu? Zasmál se, bez ohledu na svou nedůvěřivost či nelibost o tom všem povídat někomu, koho nezná... "Seděl..." Odpověděl s cynickým tonem, nežli jej napadlo jak by se Jacka mohl zbavit. Doufal, že když mu odhalí trochu pravdy, pochopí, že bude lepší nechat jej osamotě. "Za zabíjení pro madridskou mafii, amigo." Dodá tiše a pohlédne mu chladně do očí, nežli pohledem uhne. Byla to tak... ač to později v aréně dělal nedobrovolně, začal s tím z vlastní vůle, jako právoplatný člen... Někdy se nevyplatí vzdorovat, ale jeho nezlomili.. ne zcela.
|
|
|
Post by Jack Murdock on Sept 15, 2017 9:32:59 GMT
"Tak jsme tady," oznámí zcela očividný fakt. Nemá se však k tomu, aby se otočil a nechal Lauriho svému vlastnímu osudu, i když přesně to by on asi chtěl. Smůla. Jack má na něj ještě pár otázek, na které chce znát odpovědět, než ho nechá projít těmi dveřmi a půjde se věnovat svému. "Nepovídej," odpoví sarkasticky. To by mu asi nedošlo, že tam seděl. Chtěl vědět za co. Už se nadechuje, aby se ho na to zeptal, ale nakonec nemusí. "Jak ses dostal k zabíjení pro mafii?" položí mu místo toho jinou otázku. Nijak ho nevyděsilo, že zabíjel pro mafii, proč by taky mělo, jeho matka ho učila zabíjet v podstatě od chvíle, co uměl chodit. Na svém kontě má taky několik zabití, většinou musel, takže to není tak jako u Lauriho, že by to dělal pro peníze, prostě neměl jinou možnost.
|
|